náhrada investic druha do bytu

Dotaz ze dne 4. 1. 2016 10:27.

Otázka

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem své kamarádky, která se chystá odejít z dlouholetého partnerského vztahu. Přeje si vztah ukončit a požaduje po příteli, aby se vystěhoval z jejího bytu. Partner však do bytu kamarádky investoval prostředky (na rekonstrukci, některé vybavení bytu apod.). Vyhrožuje teď, že bude chtít všechny vložené investice zpět. Ráda bych se proto zeptala, jestli na to má právo, jaká je lhůta případného promlčení a kdy začíná běžet. Investice ze strany partnera byly provedeny přibližně v roce 2006 (stavební úpravy), dále nákup vybavení v průběhu dalších let postupně až do současnosti. Je otázkou, zda má nějaké doklady o provedených platbách, co by nastalo, pokud by je neměl? A nakonec, pokud by skutečně investice prokázal, může požadovat částku ve výši, ve které investoval, nebo by se zohledňovalo i to, že zhodnotil celý byt nebo něco podobného?

Předem mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

pokud spolu, jak předpokládám, vedli společnou domácnost, tak zřejmě nerozlišovali kdo co ze společných nákladů hradí. Není možné jen tak zpětně na lidi, kteří se v danou dobu chovali jako jedna ekonomická jednotka (nerozlišovali "kdo koupil mléko a kdo rohlíky"), použít "komerční vztahy". Pokud bychom to takto učinili, tak na jedné straně Vaše kamarádka hradí za údržbu a investice do bytu, ale na druhé straně si účtuje za užívání bytu a třeba za "žehlení partnerových košil" (snad mi odpustíte trochu genderově předpojatý příklad). Pakliže kterákoliv ze strana něco konala, dávala, umožňovala či strpěla, protože s druhou osobou žila v partnerském vztahu a tímto toliko naplňovala jimi mlčky, konkludentně či výslovně dohodnutou představu o společném soužití, nemůže tuto "minulost" zpětně změnit. Bylo by to něco podobného, jako kdyby jste pozvala známou z jiného města, že u Vás může přenocovat a ráno jste jí vystavila "hotelový účet".

Je samozřejmě na druhé straně možné, aby si partneři v rámci vztahu domlouvali různé právní vztahy - např. partner má prostředky, ale nechce je investovat do bytu partnerky "jen tak" a tak se domluví, že partnerce peníze půjčí s tím, že mu je postupně vrátí, nebo že se za každý rok společného bydlení v dotčeném bytě určitá částka "odmaže". Není samozřejmě problém, aby si partneři mezi sebou sjednali celý "pseudomanželský" majetkový režim včetně práva na vyrovnání v případě rozpadu vztahu, ale jelikož tyto vztahy vznikají smluvně a nikoliv "automaticky" jako u manželů (kde vznikají v důsledku samotného uzavření manželství), tak se s tím v praxi nelze příliš často potkat.

Když shrnu výše uvedené - je případně na partnerovi, aby byl schopen prokázat, že investice vynaložil s tím, že bylo domluveno, že mu budou za určitých okolností vráceny, nebo naopak je vynaložil bez právního důvodu či z právního důvodu, který odpadl (tzv. bezdůvodné obohacení), kromě problematické důkazní situace by pak pro něj v případě právního sporu představovala problém i možnost vznesení námitek promlčení. Podle starého občanského zákoníku by bylo třeba rozlišovat subjektivní promlčecí lhůty 2 roky (bezdůvodné obohacení) a 3 roky (obecná promlčecí doba), nový občanský zákoník nám v tomto od l.1.2014 situaci zjednodušuje, jelikož bezdůvodné obohacení se sjednotilo na subjektivní promlčecí lhůtě 3 roky.

Neznám podrobnosti situace a je možné, že přítel přijde s něčím, co bych považoval za reálné žalovat, ale osobně bych nad rámec toho, co případně sama Vaše kamarádka nepovažuje za spravedlivé, neviděl důvod k nějakému zvláštnímu vyrovnání investic do jejího bytu. Pakliže se přítel domnívá, že ohledně něčeho byli dohodnuti jinak, má samozřejmě možnost jí to "vhodně připomenout" (má-li důkazy).

Svébytnou kapitolu pak tvoří věci kupované za trvání soužití, druh a družka nemají režim společného jmění manželů, takže mezi nim přichází v úvahu, aby věc byla v osobním vlastnictví některého z nich, nebo aby ji koupili do podílového spoluvlastnictví. Zpětně se samozřejmě obtížně zkoumá, jakou vůli měl některý z nich či oba z nich, když tu či onu věc kupovali, takže osobně doporučuji vyjít z toho o jaké věci se jedná - jde-li o věc zřejmě sloužící pro některého z nich či jako příslušenství jeho věci, vycházel bych z toho, že věc byla koupena pro danou osobu (ať již ji platil kdokoliv), jde-li o věci koupené ke společnému užívání, předpokládal bych, že bylo úmyslem koupit je do podílového spoluvlastnictví s podílem 50:50 a proto tyto věci doporučuji mezi partnery vypořádat. Lze nicméně k věci přistoupit i poněkud cyničtěji - pokud se někdo z partnerů bude domnívat, že na nějakou věc či na podíl na některé věci držené druhým z partnerů má nárok, je na něm, aby byl schopen tuto skutečnost u soudu prokázat.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte (jde-li o hodnotnější věci a kamarádka si to může dovolit, je nicméně na místě odkázat spíše na advokáta www.cak.cz).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.