Společnou cestou -

Dobrý den,

dědění ze závěti má vždy přednost před děděním podle tzv. zákonné posloupnosti (pořadí dědiců pro případ, že ohledně pozůstalosti či její části nebylo platně rozhodnuto závětí), přičemž dále platí pravidlo, že později pořízená závěť má přednost před starší.

V principu by tak celé dědictví mělo připadnout Vám, nedojde-li k tomu, že zde bude nalezena novější závěť či se neprokáže, že závěť je částečně či zcela neplatná (neřeším výjimečné případy typu ztráta dědické způsobilosti).

Podle popisu situace zde nejsou neopomenutelní dědici (takže není důvod považovat závěť za neplatnou co do neopomenutelného podílu těchto dědiců), takže "riziko neplatnosti" může plynout maximálně z obecných důvodů neplatnosti, ze kterých se u závětí poměrně často zkouší zpochybnit duševní způsobilost zůstavitele v době pořízení závěti, ale setkat se lze i s případy, kdy zákonní dědici (osoby, které by dědily v případě zrušení závěti) napadají závěť pro absenci svobodné vůle (např. v situacích, kdy se zůstavitel před smrtí dostal do "zajetí" osoby, které následně vše odkázal) či tvrdí, že jde o padělek a nikoliv o závěť sepsanou zůstavitelem.

Podle ustanovení § 175b občanského soudního řádu jsou účastníky dědického řízení ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Sice zde výslovně nenajdeme uvedeno, že v případě univerzální závěti jsou účastníci rovněž ti, kteří by dědili v případě neplatnosti této závěti, nicméně to praxe dovodila z logiky věci - jelikož zde není dědickým titulem zákon (který dost dobře nejde zpochybnit) v kombinaci s rodinným stavem (který je celkem objektivně zjistitelný z evidence obyvatel, i když teoreticky samozřejmě nelze vyloučit, že se následně ukáže, že zesnulý byl otcem osoby, která doposud neměla soudně určeného otce), ale listina u níž stát v principu není schopen garantovat platnost (i závěť sepsaná u notáře může být soudně napadena, byť je to samozřejmě zpravidla složitější), nemluvě o tom, že zde jsou situace, kdy by se někdo mohl dovolávat částečné neplatnosti (opomenutý neopomenutelný dědic, který poslední vůli zesnulého může, ale také nemusí napadnout). Vychází se tedy z toho, že ochrana práv osob, jejichž dědický nárok je závislý na případné neplatnosti závěti, vyžaduje, aby měly možnost se dědického řízení účastnit a posoudit, zda-li uznávají platnost listiny, podle které má dědit někdo jiný, či nikoliv a zahájit příslušné další právní kroky.

Z hlediska osvobození od dědické daně je rozhodující zařazení do dědické skupiny podle ustanovení § 11 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti.

Do I. skupiny patří příbuzní v řadě přímé (předci a potomci) a manželé.

Do II. skupiny patří:

a) příbuzní v řadě pobočné a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety,

b) "nepřímí příbuzní": manželé dětí (zeť, snacha), děti manžela (nevlastní děti), rodiče manžela (tchán, tchýně), manželé rodičů (nevlastní rodiče),

c) osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost, nebo byly odkázány výživnou na zůstavitele (např. družka, či zůstavitelem vyživované děti družky z předchozích vztahů).

Ostatní osoby patří do III. dědické skupiny.

Podíváme-li se na výše uvedený seznam, tak pokud nejde o případ, kdy by Vás bylo možné zařadit pod člena společné domácnosti tak, jak bylo výše uvedeno u II. skupiny pod písmenem c), tak Vás, coby prasynovce, bude nutné zařadit do III. dědické skupiny.

Pro úplnost si dovolím dodat, že vedle dědické daně bude rovněž nutno uhradit odměnu notáře za vyřízení dědictví.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.