smrt druha

Dotaz ze dne 22. 5. 2012 20:24.

Otázka

Dobrý den,chtěla bych se zeptat na situaci mé tchýně, která žila asi deset let se svým druhem v jeho domě a který teď zemřel.Mě teď zavolala úplně cizí paní, abych si pro tchýni dojela, že se o dům přihlásily dědici.Pán nebyl ženatý, ani neměl děti. Připadá mi dost nespravedlivé, aby tchýni, která s ním 10 let chodila a pak dalších 10 let s ním žila teď vyhodily na ulici. Obávám se však, že tam neměla trvalé bydliště. Má nějaké nároky na bydlení v druhově bytě? děkuji za odpověď

Odpověď

Dobrý den,

pokud je situace taková, že otázku práva bydlení své družky zesnulý nevyřešil za svého života ani prostřednictvím své závěti, má dotčená "cizí paní" v zásadě pravdu, že je na nových vlastnících dotčené nemovitosti (dědicích), aby rozhodli o tom, zda umožní družce zesnulého další užívání (či spoluužívání) dotčené nemovitosti či nikoliv.

Osobně bych si však v první řadě položil otázku, kdo je zde dědicem.

Byla-li pořízena platně závěť, bude probíhat dědictví podle závěti.

Nebyla-li pořízena závět a zesnulý neměl děti, musíme vyjít z ustanovení § 474 občanského zákoníku, podle kterého v tzv. druhé dědické skupině dědí manžel nebo registrovaný partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

Uvádíte, že zesnulý neměl manželku, předpokládám, že ani registrovaného partnera a tudíž zbývá otázka, zda žije některý z jeho rodičů. Je-li tomu tak, dědila by pozůstalá družka a žijící rodiče (rodič).

Nemohou-li dědit rodiče, nedědí pozůstalá družka sama v druhé dědické skupině, ale dědictví se řeší podle tzv. třetí dědické skupiny dle ustanovení § 475. Zde dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci (popřípadě jejich děti) a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. V tomto případě by se tudíž pozůstalá družka dělila o dědictví s případnými sourozenci zesnulého a pokud by ti nežili tak s jejich případnými dětmi (synovci a neteře zesnulého a pokud by zde nebyly ani ony, tak by dědila sama.

Mám-li výše uvedené shnout: nezanechal-li zesnulý závěť ani děti, měla by pozůstalá družka ať již ve druhé či ve třetí dědické skupině větší či menší podíl dědit a tudíž nebudeme řešit situaci, kdy dědici řeší vystěhování partnerky zesnulého, ale v situaci, kdy se dědici dohadují o rozdělení majetku a jeho užívání (respektive nemáme co řešit, pokud je jediným dědicem pozůstalá družka).

Pokud je situace taková, že zesnulý odkázal v závěti dotčenou nemovitost (či veškerý majetek) jiné osobě, aniž by zřízením věcného břemene řešil další bydlení své partnerky, jsme zřejmě skutečně v situaci, kdy je na rozhodnutí dědiců, zda a za jakých podmínek umožní pozůstalé další bydlení v jejich nemovitosti.

Z titulu bývalého partnerství zde žádná zvláštní práva na dožití neplynou a ochranu zde může přiznat pouze soud z titulu tzv. dobrých mravů. Míra ochrany zde však záleží na posouzení okolností případu a uvážení soudu. Lze si představit případy, kdyby soud zamítl žalobu na vyklizení nemovitosti, jelikož by např. vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu považoval za hrubě nemorální vystěhovat pozůstalého "na smrtelné posteli", ale typičtější bude spíše přiznání bytové náhrady (vystěhování pozůstalého je dovoleno, ale až po zajištění odpovídající náhrady - stupeň náhrady opět záleží na posouzení soudu) a vyloučit nelze ani to, že by soud umožnil vyklizení bez dalšího.

Pro úplnost závěrem dodávám, že existence či neexistence trvalého pobytu nemá na tyto věci žádný právní vliv.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.

Souhlasím se vším