Společnou cestou -

Dobrý den,

za nemoc z povolání lze uznat pouze takovou nemoc, která je coby nemoc z povolání uvedena v příslušném nařízení vlády (tzv. seznam nemocí z povolání - č. 290/1995 Sb., v aktuálním znění).

Zaměstnání se samozřejmě větší či menší měrou podílí na tom, zda a jak vážně dojde k rozvoji určitého onemocnění, ale je na rozhodnutí vlády, ve kterých případech shledá spojitost mezi specifickými pracovními podmínkami a nemocí za natolik zásadní, aby dotčená choroba byla považována za nemoc z povolání. Nemoc z povolání je pak vázána na nějaké "nestandardní" působení chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů. Nemoc se zpravidla dostává na seznam v důsledku vědeckého prokázání souvislostí, kdy určitý zvláštní aspekt pracovních podmínek zásadním způsobem ovlivňuje výskyt dotčené nemoci.

Např. z nedávno přidaných nemocí můžeme pro ilustraci poukázat na nádor vaječníků (maligní mezoteliom) v důsledku prací, kde dochází k vdechování azbestu. Tento nádor se samozřejmě může vyskytnout i u žen nepracujících v takovýchto podmínkách. Ostatně vzhledem k omezenému počtu takovýchto pracovnic také bylo dlouho diskutováno, zda u pracovnic vdechujících azbest došlo k tomuto nádoru nezávisle na působení azbestu (u malé skupiny nelze z nadprůměrného početního zastoupení choroby bez dalšího určit, zda jde o náhodný statistický "výkyv" nebo o zvláštní důsledek pracovních podmínek), nebo byl vdechovaný azbest příčinou vzniku nádoru. Teprve v návaznosti na to, že se podařilo tyto okolnosti "dostatečně" vědecky osvědčit, bylo rozhodnuto o zařazení nemoci na seznam.

Pokud si projdete seznam, zjistíte, že deprese není považována za nemoc z povolání. Samozřejmě lze vysledovat, že některé profese trpí depresemi více než jiné a lze diskutovat, na kolik lze určité "škodlivé vlivy" v některých zaměstnáních dostatečně spojit s rozvojem deprese, nicméně aktuálně doba nedospěla do fáze, že by např. u povolání, kde jsou zaměstnanci denně ve styku s umírajícími dětmi měli dotčení nárok na uznání klinické deprese coby nemoci z povolání.

V současnosti tedy není možné uznat depresi jako nemoc z povolání a nemůžete počítat s tím, že zaměstnavatel nad rámec odpovědnosti za atopický ekzém bude hradit rovněž ztrátu na výdělku způsobenou depresí.

Teoreticky samozřejmě není vyloučeno, aby někdo uplatňoval nárok na náhradu škody nikoliv z titulu nemoci z povolání, ale na základě toho, že někdo porušil své zákonné povinnosti a zavinil, že došlo k propuknutí onemocnění či jeho zhoršení. V takové situaci však je z hlediska dokazování situace podstatně složitější, než u nemoci z povolání (kde automaticky odpovídá poslední zaměstnavatel, kde bylo vykonáváno zaměstnání v podmínkách, které k takovéto nemoci vedou). K uplatnění nároku na náhradu škody z titulu obecné odpovědnosti je totiž nutné prokázat nejen konkrétní výši škody, ale i to čeho se měl žalovaný dopustit, že šlo o porušení právní povinnosti a že je zde adekvátní příčinná souvislost mezi zaviněným porušením právní povinnosti a vznikem požadované škody. Neznám podrobnosti situace, ale pokud k zhoršení (již v minulosti léčené) deprese došlo v důsledku zátěže způsobené legálním postupem zaměstnavatele při řešení atopického ekzému a z něj plynoucí odpovědnosti za nemoc z povolání, nepůjde zřejmě o situaci, kdy by došlo ke škodě v důsledku zaviněného porušení povinností zaměstnavatele.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.