Společnou cestou -

Dobrý den,

z právního hlediska je postup zaměstnavatele absurdní. I kdyby jste mu skutečně způsobili škodu (např. byste část natankovaných a zaměstnavatelem uhrazených pohonných hmot následně přečerpali a použili pro vlastní potřebu či prodali nebo jste prokazatelně jezdili v rozporu s pokynem zaměstnavatele neekonomicky), nemohl by Vám zaměstnavatel odpovídající částku strhnout ze mzdy, pokud byste mu k tomu nadali souhlas (nebo věc nedospěla do fáze výkonu rozhodnutí či exekuce).

Při obecném režimu odpovědnosti (nejde-li o hmotnou odpovědnost atd.) je na zaměstnavateli, aby byl schopen prokázat, že mu zaměstnanec porušením svých poviností způsobil škodu. Nelze vyloučit, že by zaměstnavatel chtěl uplatnit náhradu škody způsobenou neekonomickou jízdou (svým stupněm vybočující z řádného výkonu práce), ale v takové situaci je na něm, aby byl schopen prokázat, že při odpovídajícím stylu jízdy by k takto vysoké spotřebě nedošlo. Neuzná-li zaměstnanec svoji odpovědnost, může mu povinnost nahradit škodu uložit pouze soud.

Stručně řečeno: pokud zaměstnavatel provádí srážky ze mzdy, aniž by k tomu měl souhlas zaměstnance, či by šlo o případ, kdy provedení srážek plyne ze zákona (např. odvody záloh na daně, pojistné, vyúčtování záloh cestovních náhrad atd.), jde nejen o protiprávní srážky, ale rovněž o správní delikt, za který mu může inspektorát práce vyměřit pokutu.

Z právního hlediska je tudíž situace celkem jasná. Složitější je to po praktické stránce, jelikož v praxi není výjimečné, že zaměstnanec, který na protiprávní postup upozorní, je rázem "na černé listině" a zaměstnavatel se snaží hledat důvod k jeho postihu a ukončení pracovního poměru.

Někdy tak bývá zvolena taktika, že se takto poškozovaný zaměstnanec domluví s advokátem, pro kterého následně průběžně shromažďuje doklady a zároveň se porozhlíží po jiné práci. Poté např. dá sám výpověď a zažaluje zaměstnavatele na vyplacení neoprávněně sražených částek na které má shromážděné doklady. V této fázi se již nemusí bát "msty" zaměstnavatele, jelikož pro něj stejně již nemá dále pracovat.

Těžko zde však lze dovodit univerzálně "správné" řešení, někomu vyhovuje takovýto postup, jiný dá přednost rozvázání pracovního poměru dohodou, jelikož mu "nestojí za to" několik let dál pracovat s pocitem, že se následně bude se zaměstnavatelem soudit a nemálo lidí si také řekne, že stále lepší takováto práce než žádná a takovéto praktiky "skousne".

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.