Společnou cestou -

Dobrý den,

neuvádíte bližší podrobnosti, nicméně předpokládám, že zde jsou v katastru vedeny dvě nemovitosti - jednou je pozemek, u kterého jste jako vlastník vedena pouze Vy a druhou je rodinný dům, který byl veden jako součást společného jmění manželů. Nezmiňujete, že by došlo k vypořádání společného jmění, takže si dovolím předpokládat, že dotčená nemovitost je stále vedena v katastru jako SJM, byť manželství a tudíž i SJM zaniklo.

Banka od které máte hypotéku se může v insolvenčním řízení dovolat postavení tzv. zajištěného věřitele (a téměř s jistotou tak učinila). Zajištěný věřitel má právo, aby se přednostně uspokojil z výtěžku z prodeje věci, která je předmětem zajištění a to i v případě, že je insolvence řešena způsobem, který jinak není spojen se zpeněžením majetku. Zároveň platí, že se v insolvenčním řízení uspokojují pohledávky proti osobě v úpadku či hrozícím úpadku bez ohledu na to, zda jsou po splatnosti, či splatné teprve v budoucnu. I když tak např. v současnosti není splátka hypotéčního úvěru po splatnosti, má hypotéční banka možnost přihlásit celou pohledávku za Vaším bývalým manželem (pokud pak budu předpokládat, že hypotéku máte "společně a nerozdílně", znamená to, že může přihlásit celý závazek - případné vypořádání závazku mezi manželi nemá účinek vůči bance, pokud ona sama nepřistoupí na to, že společný závazek bude rozdělen na díly či třeba přepsán jen na jednoho z dlužníků). Nevím zda a jak jste s bankou jednala o vzniklé situaci - v některých případech je možné vyjednat, že se banka svého práva nedovolá, jelikož Vás samostatně považuje za dostatečnou záruku řádného plnění závazku (či přistoupí na to, že úvěr bude dozajištěn jiným způsobem). Pokud však banka k prodeji sáhnout lze, je jasné, že se práva na zpeněžení zajištěného majetku dlužníka může v insolvenčním řízení na bývalého manžela dovolat. Co se týče práv vůči Vám, tak pokud nejste sama v insolvenci a své povinnosti řádně plníte, je na místě důkladně prostudovat smlouvu a smluvní podmínky, jak je ošetřena situace, kdy se jeden ze spoludlužníků dostane do insolvence. Je třeba počítat s tím, že tato situace bude ošetřena ve prospěch věřitele.

Blíže nekonkretizujete, jakým způsobem je insolvence řešena - jak již bylo zmíněno, prodej zajištěného majetku připadá v úvahu i v situaci, kdy se jinak majetek dlužníka nezpeněžuje. Jde o situaci oddlužení formou tzv. splátkového kalendáře, kdy se NEzajištěným věřitelům splácí stanoveným způsobem závazky a to až po dobu pěti let..

Zajištění věřitelé mají svébytné postavení (a také volbu, zda se svého postavení dovolají), takže zatímco se ostatním věřitelům splácí, mohou se rozhodnout požádat insolvenčního správce o prodej zajištěné věci, nebo také mohou nechat oddlužení splátkovým kalendářem uplynout, aniž by věc nechali prodat s tím, že v takovém případě jim možnost uspokojení z prodeje zůstává i po skončení oddlužení.

Jako první praktická rada a částečná odpověď na jednu z Vašich otázek tudíž přichází v úvahu, že by bylo na místě kontaktovat banku coby zajištěného věřitele a zkusit s ní probrat situaci a případné alternativy dalšího postupu (insolvenční správce zde zřejmě jedná na pokyn banky, i když nelze vyloučit, že prodej směřuje k uspokojení ostatních věřitelů, jelikož lze předpokládat, že zde po uhrazení nákladů a vyplacení zajištěného věřitele zbudou prostředky pro ostatní - opět je zde otázkou, jakou formou insolvence probíhá). Je možné, že se Vám podaří s bankou vyjednat podmínky, za kterých zruší pokyn k zpeněžení nemovitosti, stejně tak je nicméně možné, že se banku od jejího úmyslu uspokojit se prodejem nepodaří odvrátit a pak se stává velice aktuální otázka, co přesně lze prodat.

Dojde-li k tomu, že společné jmění manželů zaniklo před zahájením insolvenčního řízení, ale vypořádání platně neproběhlo, mohou nastat v zásadě tyto situace:

a) jednání s insolvenčním správcem o vypořádání společného jmění dohodou (nejde-li o tzv. nepatrný konkurs, musí dohodu schválit soud, který ji neschválí, pokud shledá rozpor se zákonem či pokud nesouhlasí věřitelský výbor),

b) pokud již probíhá soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů, vstupuje insolvenční správce do postavení exmanžela v insolvenci, pro toto řízení platí omezení co do nepřípustnosti uzavření smíru,

c) k insolvenčnímu soudu je podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů (jde o tzv. incidenční spor podle ust. § 159 odst. 1 písm. c) IZ,

d) dojde k vypořádání zákonnou fikcí - obecně latí, že pokud do tří let nedojde k dohodě ani k podání návrhu na soudní vypořádání, je SJM vypořádáno podle pravidel daných občanským zákoníkem, podle pravidel pro konkurs platí, že tato lhůta se staví pouze pokud by měla skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu (jinak řečeno - pokud je dost času, aby se případně přistoupilo k jinému řešení, lhůta běží bez ohledu na konkurs).

Jak insolvenční správce postupuje z hlediska majetkové podstaty?

Již bylo zmíněno, byla by situace relativně jednoduchá, pokud by platně došlo k vypořádání společného jmění manželů, před rozhodným okamžikem - insolvenční správce by do majetkové podstaty zahrnul vypořádací podíl exmanžela v insolvenci. Stranou zde ponecháme otázku platnosti vypořádání, respektive zániku platnosti vypořádání (samozřejmě dost dobře nejde, aby se manželé dohodli např. tak, že majetek půjde jen za jedním z manželů a zkrátí se tak věřitelé druhého z nich).

Pro nás je však podstatná situaci, kdy k vypořádání zatím nedošlo. Základní vymezení majetkové podstaty nám dává ustanovení § 205 IZ. V prvních dvou odstavcích je stanoveno, že do majetkové podstaty spadá majetek patřící dlužníkovi k blíže upřesněnému okamžiku) a majetek nabytý od blíže upřesněného okamžiku nabytý, pro nás je pak podstatný třetí odstavec, který stanovuje následující:

"Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela." Toto v praxi znamená, že dokud/pokud nedojde platně k vypořádání, insolvenční správce do majetkové podstaty zahrnuje celé společné jmění manželů.

Výše uvedené by znělo celkem jednoduše - podala byste k insolvenčnímu soudu žalobu na vypořádání společného jmění manželů, z majetkové podstaty by se následně vyňal díl, který by Vám připadl.

Problém nám však představuje ustanovení § 274 IZ:

"Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty."

Toto ustanovení způsobovalo co do výkladu úpravy vypořádání společného jmění manželů v insolvenčním řízení podstatné výkladové potíže a aktuálně nám situaci ještě dále zkomplikoval nový občanský zákoník, který změnil režim postihování společného jmění manželů pro závazky.

V zásadě se nabízí výklad, že "jsou-li závazky dlužníka, které mohou být být uspokojeny ze společného jmění manželů, vyšší než než majetek ve společném jmění manželů, nelže provést vypořádání společného jmění manželů". Pokud však dotčené ustanovení chtělo zavést svébytný režim "předluženého společného jmění" poněkud nám v právní úpravě chybí ustanovení, která by blíže specifikovala jak u něj dále postupovat.

Nejjednodušší výklad by samozřejmě byl - k vypořádání zde nedojde, celé SJM bude v rámci majetkové podstaty zpeněženo a použito na úhradu závazků řešených v rámci insolvence. Takovýto výklad nám však v praxi vede k poněkud absurdním závěrům, pokud vezmeme v potaz, že cílem insolvenční úpravy je "spravedlivé, poměrné" uspokojení všech věřitelů (ve srovnání s exekucemi, kde v zásadě platí "kdo dřív přijde, ten dřív měle"). ¨ Vezměme si následující pro přehlednost zjednodušenou situaci:

Osoba A má jediný majetek - rodinný dům v hodnotě 4 000 000 Kč, který má ve společném jměním manželů s osobou B.

Osoba A má závazky v celkové výši 10 000 000 Kč, z čehož polovinu tvoří dluhy spadající do společného jmění manželů, které mohou obecně vzato být uspokojeny ze společného jmění manželů.

Osoba B má zavazky v celkové výši 20 000 000 Kč, z čehož rovněž polovinu tvoří dluhy spadající do společného jmění manželů, které mohou obecně vzato být uspokojeny ze společného jmění manželů.

Manželé na sebe podají insolvenční návrh, který řekněme bude řešen konkursem, který znamená zánik společného jmění manželů, osoba A podá návrh o jeden den dříve.

Vyjdeme-li z výše uvedeného, není možné vypořádat společné jmění manželů, jelikož SJM je předluženo (v souhrnu i u každého z manželů zvlášť).

V principu by tedy insolvenční správce u osoby A měl zahrnout společné jmění (rodinný dům), do jím řešené majetkové podstaty, majetkovou podstatu zpeněžit a poměrně uspokojit věřitele osoby B.

Insolvenční správce osoby B by následně neměl k dispozici žádný majetek k uspokojení věřitelů osoby B.

Situace by však mohla být i ještě komplikovanější - co kdyby návrhy byly podány ve stejný den a nešlo určit, který z návrhů byl na podatelně podán dříve?

Nemá zde myslím smysl rozebírat všechny další souvislosti a výkladové problémy, to by vydalo na článek.

Snad se v této fázi smíříte s tím, když shrnu, že tento problém je řešen nejednotně a ze strany soudů někdy dosti kreativně (např. se lze setkat i se "společným konkursem manželů", kdy soud spojí dvě konkursní řízení do jednoho obdobně jako si soudy dovodily dříve v zákoně neexistující společné oddlužení manželů), v některých případech se snaží teoretickými úvahami dojít k "spravedlivému" výkladu pro danou situaci, jindy působí argumentace (či spíše její absence) spíše dojmem, že si "soud hodil korunou" jak k problému přistoupit.

Z praktického hlediska můžeme zmínit, že v zásadě přichází v úvahu jak výklad, že insolvenční správce skutečně prodá celou nemovitost, tak výklad, že by měl prodat pouze vypořádací podíl (a navíc se nám zde může objevit i otázka pohledávky manžela plynoucí z vypořádání). Co do celkového výsledku je pak vhodné vzít zřetel i na to, že případné vyloučení podílu na nemovitosti z insolvence ještě nemusí znamenat, že se banka nebude domáhat zpeněžení tohoto dílu vůči Vám (prodej zástavy).

Pokud byste na základě celkového posouzení situace došla k závěru, že je na místě usilovat o to, aby v insolvenčním řízení na manžela nedošlo k prodeji dílu nemovitosti, který by zřejmě odpovídal Vašemu vypořádacímu podílu, zřejmě by vzhledem ke složitosti věci nešlo než Vám doporučit obrátit se na advokáta specializovaného na problematiku insolvenčního řízení a i pak by Vás bylo nutno upozornit na to, že výsledek může být nepředvídatelný. Teoreticky tak nelze vyloučit ani to, že si řeknete, že v této situaci do advokáta nechcete investovat (byť by tím Vaše šance měli s kvalitou jeho argumentace vzrůst) a zkrátka "zkusíte" podat nějaký návrh na soud, podle toho co by při bližším rozboru věci "působilo smysluplně".

K závěru si tak dovolím zopakovat, že by určitě neuškodilo v první fázi zkusit situaci probrat s bankou. Zkusit lze i napsat e-mail insolvenčnímu správci (či využít jinou formu komunikace, která dle Vaší zkušenosti u daného správce funguje), jak se staví k vypořádání SJM (lidově řečeno zkusit "oťuknout" jeho právní názor na věc). Případným zásadnějším krokům by však mělo předcházet bližší rozebrání případu. S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.