Společnou cestou -

Dobrý den,

vyživovací povinnost trvá do doby, než se je dítě schopno samo živit. V rámci tohoto se uznává příprava na budoucí povolání, ale musí jít o přípravu lineární - jinak řečeno se uznává, pokud dítě po základní škole jde na střední, po střední na vysokou a problém není ani interní doktorantské studium, pakliže jde o proces postupného zvyšování kvalifikace. Co se však až na výjimky neuznává, je zdvojování kvalifikace - dítě nabude schopnost se živit vystudováním určitého oboru a následně začne získávat kvalifikaci již dosaženého stupně v jiném oboru. Z pohledu hmotného práva je tak poměrně pravděpodobné, že vyživovací povinnost zanikla.

Pokud by v dané věci nebylo vydáno soudní rozhodnutí, bylo by se možné s výše uvedeným spokojit. Pakliže zde pravomocné soudní rozhodnutí je, není možné jeho existenci ignorovat. Bohužel se v praxi velmi často zapomíná na nutnost tohoto rozlišování a závěry použitelné pro případy, kdy nebylo výživné stanovenou soudem se aplikují i na situace, kdy existuje pravomocný rozsudek.

Rozhodnutí soudu o výživném je účinné až do doby, než je změněno či zrušeno. Pakliže se např. zletilé dítě stane způsobilým samostatně živit, je pro zánik povinnosti stanovené soudem rozhodující až okamžik, ke kterému je vyživovací povinnost zrušena, přičemž soud povinnost zruší nejdříve k okamžiku podání návrhu na zrušení vyživovací povinnosti.

Pokud např. dítě nabude schopnost samostatně se živit k 1.1.2006, povinný si podá návrh až k 1.7.2006 a výživné fakticky hradí až do konce roku 2006 (jelikož soud pravomocně rozhodne se zpětnou účinností k 1.7.2006 až k 31.12.2006), tak lze požadovat vrácení výživného pouze za období po podání návrhu a nikoliv již od počátku roku.

Tuto skutečnost lze dokládat i judikaturou Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 4696/2008:

***

Jestliže v posuzované věci bylo zjištěno, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, stanovená mu naposledy rozsudkem soudu byla zrušena k jeho návrhu rozsudkem soudu, plnil ji žalobce (a musel plnit) doby účinnosti rozsudku soudu o zrušení této vyživovací povinnosti na základě vykonatelného rozhodnutí soudu, které mu tuto povinnost závazně uložilo. Dokud tato vyživovací povinnost stanovená rozhodnutími soudu nebyla zrušena, právní důvod pro plnění (placení výživného žalovanému) uskutečňované žalobcem existoval. Vyplývá to zejména ze závaznosti rozsudku pro všechny účastníky opatrovnického řízení o určení výživného pro tehdy nezletilého žalovaného. Zrušením vyživovací povinnosti k žalovanému na návrh žalobce rozsudkem soudu od jeho účinnosti odpadl do té doby existující právní důvod a dříve zaplacené výživné se stalo bezdůvodným obohacením, které po tomto datu získal žalovaný (přijetím plnění, jehož právní důvod odpadl).

***

Na závěr upozorňuji, že jsem zde mluvil o zletilém dítěti (u nezletilého se obecně spotřebované výživné nevrací).

V případě potřeby dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.