druh a druzka

Dotaz ze dne 1. 7. 2012 18:28.

Otázka

dobry den,yiji ve spolecna domacnosti s druhem jiz 12let mame 12letou dceru,byt je psany na jeho matku ktera tu snama nezijeus sest let,chci odejit jelikoz pritel stasne pije a je to neunosne tady zit.chci se zeptat jestli mame s dcerou na neco narok,furt nas vyhazuje ,prece nas nemuze jan tak vyhodit nebo jo,pritom ten byt koupil sice pla ti mplyn+elektriku ale ja se podilim tym ze platim vodu dan pojisteni baraku a ruzne,bydli tu 4 rodiny,tak se vsichni musime podilet to plati ja otazka zni jestli nas muze vyhodit,a jestli mame na neco narok dekuji pokud mozno za odpoved

Odpověď

Dobrý den,

z Vámi popsaných informací jsem pochopila, že byt, ve kterém žijete se svým přítelem obýváte na základě souhlasu vlastníka. Jinými slovy - nemáte žádné jiné oprávnění na základě kterého byste v něm mohla bydlet např. věcné břemeno, nájemní či podnájemní smlouva, spoluvlastnictví apod. Vaše dcera byt obývá na základě plnění vyživovací povinnosti ze strany otce (vyživovací povinnost totiž neznamená pouze hrazení výživného, ale také např. zajištění bytových potřeb dítěte).

Zde si dovolím upozornit na určitou nesrovnalost, která vyplývá z Vašeho dotazu. Píšete, že byt je psaný na přítelovu matku, která s Vámi již nebydlí. A dále uvádíte, že přítel byt koupil. Bylo by vhodné si ujasnit, kdo je vlastníkem, neboť pouze on může odvolat svůj souhlas s Vaším užíváním bytu. Pro úplnost dodávám, že vlastnictví k nemovitosti je možné si ověřit nahlédnutím do katastru nemovitostí viz http://nahlizenidokn.cuzk.cz/. Při odpovědi na Váš dotaz, budu vycházet z předpokladu, že vlastníkem bytu je Váš přítel. Nicméně i v případě kdy by vlastníkem bytu byla přítelova matka, není možné Vás vystěhovat „svépomocí“. V praxi to znamená, že se buď dohodnete na lhůtě pro Vaše vystěhování nebo matka přítele může uplatnit proti vám (tj. Vám a dceři) žalobu na vyklizení. V jakémkoliv jiném případě např. při výměně zámku, zákazu vstupu apod. jste oprávněna ihned volat Policii.

Jde-li o byt přítele, bydlíte coby družka na základě souhlasu jeho vlastníka a Vaše dcera pak z titulu vyživovací povinnosti.

Pokud jde o bydlení na základě pouhého souhlasu, tak ten má vlastník právo kdykoliv odvolat. Dojde-li k tomu, je nejjednodušší varianta dohodnou se na dalším postupu, ale podle popisu situace dost možná nepůjde k oboustranně přijatelné dohodě dojít.

V takovém případě se naskýtají dvě možnosti.

a) Opustíte byt dobrovolně. Pokud byste dobrovolně opustila byt sama, případně s dcerkou, o nároku na zajištění náhradního bytu nelze hovořit (pokud jste byt nechtěla opustit bez náhrady, neměla jste ho opouštět, nicméně pro úplnost dodám, že o "dobrovolné" opuštění nejde např. v situaci, kdy člověk uteče před agresivním partnerem).

Pro úplnost dodávám, že v situaci kdy byste přestala s přítelem vést společnou domácnost, by bylo vhodné podat k soudu návrh na úpravu poměrů k nezletilé dceři. V rámci tohoto soudního řízení by bylo řešeno, komu bude dcera svěřena do péče a jaké bude druhému z rodičů stanoveno výživné. Pokud byste odcházela ze společné domácnosti s nezletilou dcerou, bylo by vhodné ještě před odchodem vysvětlit své důvody na místně příslušném orgánu sociálně právní ochrany dětí (na obecním úřadě) a ideálně podat i návrh na předběžné opatření co do výchovy a výživy dítěte. V opačném případě totiž otec může u příslušných orgánů tvrdit, že jste dítě v zásadě "unesla" a dožadovat se vydání příkazu, abyste dítě vrátila na poslední místo pobytu.

b) Byt nebudete chtít opustit dobrovolně.

Nejprve se podíváme na to, jak by v tomto případě (nedohodnete se, nechcete byt opustit), měl přítel postupovat podle práva. Má zde jedinou legální cestu, tj. podání žaloby na vyklizení bytu, přičemž bychom měli rovněž rozlišovat, pokud by podal žalobu pouze na Vás (dcera by měla zůstat s otcem v bytě) a kdy by se dožadoval jak vyklizení Vás, tak Vaší dcery.

Pokud jde o Vaše vyklizení, tak by se soud samozřejmě tázal na Vaše stanovisko, a Vy byste se mohla domáhat, aby Vám soud určil nárok na náhradní bydlení, vzhledem ke skutečnosti že Vaše odstěhování z bytu po tak dlouhém soužití by bylo bez zajištění náhradního bydlení v rozporu s dobrými mravy. Náhradním bydlením může být náhradní byt (ve smyslu nájemního bytu) nebo případně přístřeší (pokoj na ubytovně). Příteli by mohla být uložena povinnost Vám jej zajistit nikoliv platit.

V případě požadavku na vyklizení dcery, by situace byla složitější, jednak by bylo zároveň třeba řešit úpravu poměrů k dítěti a jakým způsobem budou u dítěte zajištěny bytové potřeby. Teoreticky by zde byla možná řada variant, ale nepředpokládám, že by bylo třeba řešit věci toho typu, že by otec požadoval svěření dítěte do své péče, ale zároveň trval na jejím vystěhovaní z bytu s tím, že její bytovou potřebu vyřeší jinak (na něco takového by soud těžko přistoupil). Pravděpodobně by tudíž došlo k tomu, že v souvislosti s Vaším vyklizením se dítě svěřuje do Vaší péče, tudíž společně s Vámi byt opustí, ale otec musí na výživu dcery náležitě přispívat, abyste mohla její potřebu adekvátního bydlení řešit jinde.

Nyní k variantě již poněkud "méně legálního" postupu. Nelze totiž vyloučit, že přítel nebude řešit, jak se na situaci dívá zákon a bude na Vás stále činil nátlak, abyste byt opustila, či se Vás rozhodne vystěhovat „svépomocí“ (fyzicky Vás vyhodí z bytu, či při návratu zjistíte, že v době Vaší nepřítomnosti vyměnil zámky atd.) V takovém případě se máte právo bránit, jelikož je zásadní rozdíl mezi tím mít právo požadovat Vaše vystěhování přes soud a svépomocí Vás z bytu vyhodit (je to stejné, jako kdyby se věřitel místo zažalování dlužné částky rozhodl vyřešit dluh tím, že dlužníkovi svépomocí "odebere" jeho věci). Dojde-li k něčemu takovému, lze se doporučit obrátit se na místní úřad s žádostí o obnovu pokojného stavu, informovat místní orgán sociálně právní ochrany dětí a v neposlední řadě zavolat Policii, která vlastníka bytu vyzve, aby Vám byt zpřístupnil a umožnil Vám i dceři v bytě žít s tím, že se případné spory o užívání bytu mají řešit před soudem a nikoliv svépomocí.

Na závěr k případným investicím do bytu. Pokud byste investovala své prostředky do rekonstrukce (po právní stránce cizího) bytu či ho jinak zhodnotila a byla byste schopna tyto investice prokázat, mohla byste požadovat jejich proplacení, ale je třeba upozornit, že z pohledu zákona jde o tzv. bezdůvodné obohacení, které se promlčuje ve lhůtě dvou let.

V případě dalších či doplňujících dotazů se na nás můžete znovu obrátit.

S pozdravem,

Petra Skuhrová a Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.