Insolvence - Oddlužení

Téma sp.zn. Právní věta, podstata
poměr dluhů z podnikání v oddlužení 29 NSČR 13/2009 -B-36 Tamtéž dodal, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu  oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova  dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu z podnikání), době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konrkténího dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. 
 Exekutorské zástavní právo jako právo zajištěného věřitele 60 Icm 893/2011 (rozhodnutí Městského soudu v Praze) Je sice pravda, že v ust. § 109 IZ je výslovně uvedeno, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze (po zahájení insolvenčního řízení) nařídit, nelze je však provést, avšak nelze zároveň přehlédnout, že zřízení exekutorského zástavního práva ještě vůbec nevede k realizaci zástavy, z jejíhož zpeněžení by došlo k faktickému uspokojení věřitelovy pohledávky, nýbrž že se jedná pouze o zajištění pohledávky, tak jak je to zcela běžné u ostatních výše zmíněných zástav. Přitom i zřízení soudcovského zástavního práva je dle systematiky o.s.ř. uvedeno mezi způsoby provedení exekuce, v souvislosti s prodejem nemovitostí dle ust. § 335 a násl. o.s.ř., takže tvrzení žalobce, že zařazení exekutorského zástavního práva na nemovitostech mezi způsoby provedení exekuce, je zcela irelevantní. Za této situace proto soud má za to, že též zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech lze subsumovat pod příslušné ustanovení § 2 písm. g) IZ a proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku uvedeno. 
Společné oddlužení manželů - všechny dluhy nejsou v SJM 3 VSOL 471/2010-A-14 Bylo-li v přezkoumávané věci bylo doloženo, že manžel dlužnice se kvalifikovaným způsobem zavázal (po dohodě s dlužnicí) plnit ze společných prostředků i na výlučné závazky jeho manželky (§ 534 obč. zák.), jež do společného jmění manželů evidentně nespadají, pak za dané situace společné oddlužení obou manželů vyloučeno není. 
Jedna odměna insolvenčního správce při sloučení řízení manželů 3 VSOL 69/2011-A-11 Za dané situace bylo proto namístě obě řízení spojit, vycházet z toho, že všechny závazky, protože náleží do společného jmění manželů, budou dlužnice a její manžel hradit společně (tedy společně nejméně 30 %) a že v takovém případě je třeba počítat s ustanovením pouze jediného insolvenčního správce, kterému bude náležet pouze jedna odměna a kterému v takto spojeném řízení vznikne nárok na náhradu hotových výdajů pouze jedenkrát
Předpoklad pro "společné oddlužení manželů" 1 VSPH 562/2012-A-16 Vzhledem k tomu, že očekávaný příjem dlužníka umožní zákonem požadované uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a že manželka dlužníka souhlasila s jeho návrhem na povolení oddlužení a nadto podala též vlastní insolvenční návrh, není žádný důvod nevyhovět návrhu dlužníka na spojení obou věcí do řízení jediného, neboť z obsahu obou insolvenčních návrhů vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM. 
Uhrazení alespoň 30 % závazků nezajištěným věřitelům - "společné oddlužení manželů" 1 VSOL 508/2012-A-13 V případě, že insolvenční soud dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, případně že ve spojeném řízení by z jejich příjmů nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech nezajištěných závazků, které jsou závazky společnými, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí zdůvodní, proč případně nebylo možno dlužnici oddlužit ve společném řízení s jejím manželem. 
Úhrada závazků cizí osobou 1 VSOL 724/2011-A-16 Dar lze použít pro účely oddlužení, ale v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. Situaci, kdy by oddlužení bylo plněno pouze příjmy cizích osob, je nutné posoudit jako nepoctivý záměr
Možnost opakovaného vstupu do oddlužení 29 NSČR 12/2013 ze dne 28. 2. 2013 Nejvyšší soud také podotýká, že dlužníku, který neunesl tíhu insolvenčního režimu, a u nějž došlo ke zrušení oddlužení plnění splátkového kalendáře a k prohlášení konkursu na jeho majetek proto, že v důsledku ztráty zaměstnání neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nic nebrání v tom, aby se po skončení insolvenčního řízení (po pravomocném zrušení konkursu) znovu pokusil o oddlužení na základě nově podaného insolvenčního návrhu.
Prodej nemovitosti, ze které plyne právo na zajištění. 1VSOL 19/2014-B-40 Odvolací soud konstatuje, že v otázce dalšího postupu soudu při nakládání s přebytkem výtěžku zpeněžení se praxe odvolacích insolvenčních soudů ustálila na závěru, že dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník (§ 409 odst. 2 IZ), a proto nelze ani tzv. hyperochu (tj. sumu vrácenou dlužníkovi z výtěžku soudní dražby po úhradě dluhu a ostatních nákladů) považovat za mimořádný příjem, ohledně něhož by měl dlužník povinnost naložit s ním způsobem uvedeným v § 412 odst. 1, písm. b) IZ (ať už ve znění účinném do 31.12.2013 nebo od 1.1.2014). Nejde o povinnost dlužníka podle shora citovaného ustanovení insolvenčního dlužníka vydat hyperochu k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, na které odvolatel upozorňoval není ojedinělé, stejný názor byl následně formulován v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.1.2013, sp.zn. KSPH 35 INS 18480/2011, 1 VSPH 1696/2012-B-26. Na tomto názoru nic nemění ani novelizované znění ustanovení § 409 odst. 2 a § 412 odst. 1, písm. b) IZ, takže závěry formulované ve shora citovaném rozhodnutí dopadají i na věci posuzované podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014. 
Kombinace forem oddlužení současně 3 VSOL 60/2013-B-11 Dle ustanovení § 398 odst. 1 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. I když to zákon nepředpokládá, podle přesvědčení odvolacího soudu je možné v určitých případech kombinovat obě formy způsobu oddlužení. Nutno zdůraznit, že věřitelé, potažmo insolvenční soud, nejsou vázáni navrhovaným způsobem oddlužení ze strany dlužníka. Rozhodnutí o tom, kterou z těchto forem má být povolené oddlužení řešeno, je v prvé řadě záležitostí věřitelů. Ti mohou svoji vůli účinně projevit při určování způsobu provedení soudem povoleného oddlužení, a to na schůzi věřitelů (případně i mimo schůzi věřitelů), která je k tomu účelu svolávána.
Preference oddlužení formou splátkového kalendáře před zpeněžením majetkové podstaty 3 VsPH 251/2014 Dlužník, za předpokladu, že je osobou oprávněnou k oddlužení a že nesleduje nepoctivý závěr, může očekávat povolení a též schválení oddlužení, jestliže učiní věřitelům ekonomicky dostatečnou nabídku. Zdrojem této nabídky může být buď plat, mzda či jiné pravidelně se opakující příjmy dlužníkovy, jež dávají předpoklad plnění splátkového kalendáře, anebo dlužníkův majetek využitelný při zpeněžení majetkové podstaty. Prvý z obou způsobů v soudní praxi jednoznačně převažuje; důvod je zjevný-totiž ekonomická situace těchto dlužníků. Proto odvolací soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že lze-li oddlužení provést v obou jeho formách, a to s předpokladem zhruba stejné úspěšnosti pro věřitele, a dlužník navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře, není opodstatněno preferovat před touto formou oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. To pak zvláště tehdy, jestliže by prodej dlužníkova majetku měl vést ke ztrátě obydlí, která může dlužníka uvrhnout do neřešitelné sociální situace, hrozící jeho dalším-i pro věřitele nežádoucím-zadlužením.