Insolvence - Oddlužení

Poměr dluhů z podnikání v oddlužení 29 NSČR 13/2009 -B-36 Tamtéž dodal, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu  oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova  dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu z podnikání), době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konrkténího dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. 
Exekutorské zástavní právo jako právo zajištěného věřitele rozhodnutí Městského soudu v Praze
60 Icm 893/2011

 

Je sice pravda, že v ust. § 109 IZ je výslovně uvedeno, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze (po zahájení insolvenčního řízení) nařídit, nelze je však provést, avšak nelze zároveň přehlédnout, že zřízení exekutorského zástavního práva ještě vůbec nevede k realizaci zástavy, z jejíhož zpeněžení by došlo k faktickému uspokojení věřitelovy pohledávky, nýbrž že se jedná pouze o zajištění pohledávky, tak jak je to zcela běžné u ostatních výše zmíněných zástav. Přitom i zřízení soudcovského zástavního práva je dle systematiky o.s.ř. uvedeno mezi způsoby provedení exekuce, v souvislosti s prodejem nemovitostí dle ust. § 335 a násl. o.s.ř., takže tvrzení žalobce, že zařazení exekutorského zástavního práva na nemovitostech mezi způsoby provedení exekuce, je zcela irelevantní. Za této situace proto soud má za to, že též zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech lze subsumovat pod příslušné ustanovení § 2 písm. g) IZ a proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku uvedeno. 
 
Společné oddlužení manželů - všechny dluhy nejsou v SJM 3 VSOL 471/2010-A-14 Bylo-li v přezkoumávané věci bylo doloženo, že manžel dlužnice se kvalifikovaným způsobem zavázal (po dohodě s dlužnicí) plnit ze společných prostředků i na výlučné závazky jeho manželky (§ 534 obč. zák.), jež do společného jmění manželů evidentně nespadají, pak za dané situace společné oddlužení obou manželů vyloučeno není. 
Jedna odměna insolvenčního správce při sloučení řízení manželů 3 VSOL 69/2011-A-11 Za dané situace bylo proto namístě obě řízení spojit, vycházet z toho, že všechny závazky, protože náleží do společného jmění manželů, budou dlužnice a její manžel hradit společně (tedy společně nejméně 30 %) a že v takovém případě je třeba počítat s ustanovením pouze jediného insolvenčního správce, kterému bude náležet pouze jedna odměna a kterému v takto spojeném řízení vznikne nárok na náhradu hotových výdajů pouze jedenkrát
Předpoklad pro "společné oddlužení manželů" 1 VSPH 562/2012-A-16 Vzhledem k tomu, že očekávaný příjem dlužníka umožní zákonem požadované uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a že manželka dlužníka souhlasila s jeho návrhem na povolení oddlužení a nadto podala též vlastní insolvenční návrh, není žádný důvod nevyhovět návrhu dlužníka na spojení obou věcí do řízení jediného, neboť z obsahu obou insolvenčních návrhů vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM. 
 
Uhrazení alespoň 30 % závazků nezajištěným věřitelům - "společné oddlužení manželů" 1 VSOL 508/2012-A-13 V případě, že insolvenční soud dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, případně že ve spojeném řízení by z jejich příjmů nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech nezajištěných závazků, které jsou závazky společnými, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí zdůvodní, proč případně nebylo možno dlužnici oddlužit ve společném řízení s jejím manželem. 
Úhrada závazků cizí osobou 1 VSOL 724/2011-A-16 Dar lze použít pro účely oddlužení, ale v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. Situaci, kdy by oddlužení bylo plněno pouze příjmy cizích osob, je nutné posoudit jako nepoctivý záměr
 
Možnost opakovaného vstupu dooddlužení 29 NSČR 12/2013  Nejvyšší soud také podotýká, že dlužníku, který neunesl tíhu insolvenčního režimu, a u nějž došlo ke zrušení oddlužení plnění splátkového kalendáře a k prohlášení konkursu na jeho majetek proto, že v důsledku ztráty zaměstnání neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nic nebrání v tom, aby se po skončení insolvenčního řízení (po pravomocném zrušení konkursu) znovu pokusil o oddlužení na základě nově podaného insolvenčního návrhu.
 
Posuzování možností dárce v insolvenčním řízení
 
3 VSOL 1148/2013-A-11
 
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ke smlouvě o důchodu nelze přihlížet, když poskytovatel důchodu má nízký čistý měsíční příjem ze svého pracovního poměru. Podle názoru odvolacího soudu pouhé porovnání výše poskytované částky a výše čistého měsíčního příjmu poskytovatele důchodu nemůže vést k závěru o tom, že k příjmu z důchodu nelze přihlížet. Aby bylo možno takový závěr přijmout, bylo by třeba zkoumat nejenom výdělkové poměry poskytovatele důchodu, ale i ostatní jeho poměry, zejména osobní a majetkové.