Exekuce a výkon rozhodnutí

Postižení pračky v exekuci rozsudek KS ÚNL
10 Co 932/2004
Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 26.2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2133/2001 vyložil právní názor, od nějž se odvolací soud nemá důvod odchylovat, totiž že skutečnost, že věci - se zřetelem k současné ekonomické úrovni - tvoří obvyklé vybavení domácnosti, ještě neznamená, že jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Půjde-li o věc pro povinného a jeho rodinu nezbytnou, pak nepodléhá výkonu rozhodnutí bez ohledu na to, zda ji lze zařadit mezi obvyklé vybavení domácnosti, či nikoliv. Naopak zase platí, že půjde-li o věc, která není pro uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny nezbytná, může být postižena výkonem rozhodnutí, i když tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze po povinné požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešla.
Žaloba na dluh, kde dlužník zemřel a dosud není znám dědic (promlčecí lhůta se během dědického řízení nepřerušuje a hrozí promlčení dluhu během dědického řízení) 32 Odo 169/2006 V dané věci odvolací soud i soud prvního stupně pochybil při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že na straně žalované nebyl znám okruh dědiců z probíhajícího dědického řízení, bylo třeba aplikovat § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož je důvod pro přerušení řízení, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. V daném případě tedy měl soud připojit dědický spis a pokud nebylo o dědictví rozhodnuto, mělo být řízení po vyžádání dědického spisu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno, neboť takto se postupuje i v takovém případě, když v době zahájení řízení není znám okruh dědiců. Pokud tak soud neučinil, odňal účastníku možnost domáhat se svého návrhu. Oba soudy tedy pochybily, pokud žaloba byla usnesením soudu prvního stupně odmítnuta a odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 
    Je nepochybné, že již po delší dobu automatická pračka představuje obvyklé vybavení domácností, což je jednak důsledkem relativně zvýšené životní úrovně ve společnosti a jednak cenovou dostupností pořízení tohoto typu pračky v porovnání s průměrným měsíčním příjmem (mzdou) v České republice. Skutečnost, že automatická pračka představuje obvyklé vybavení domácnosti však ještě - jak již shora bylo rozvedeno - sama o sobě nemůže vést k závěru o vyloučení takové věci z výkonu rozhodnutí ve smyslu § 322 odst. 1, 2 písm. a) OSŘ. K aplikaci cit. ust. lze přistoupit jen v tom případě, pakliže kromě splnění podmínky, že jde o věc představující obvyklé vybavení domácnosti, lze pozitivně odpovědět na otázku, zda takovou věc povinný (objektivně) nezbytně potřebuje k uspokojování potřeb svých či své rodiny.
 
Započtení splátky na jistinu 33 Cdo 1598/2009 Z toho, že splnění dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku nebo z jiného občanskoprávního vztahu, vyplývá, že rozhodující je prohlášení (určení) dlužníka při plnění, zda chce splnit jistinu nebo její příslušenství, popř. v jakém poměru, nestačí-li plnění na úhradu celého dluhu (jistiny a příslušenství). Jestliže plnění nestačí na vyrovnání celého dluhu (jistiny a příslušenství) a dlužník při plnění neurčí, zda chce vyrovnat jistinu nebo příslušenství, popř. v jakém poměru, ačkoliv tuto možnost měl, je – s přihlédnutím k principu jednoty soukromého práva – namístě použít zásadu, podle níž je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění
 
Úhrada dluhu před nařízením exekuce II ÚS  808/10 Nevzniknou-li soudnímu exekutorovi v souvislosti s prováděním exekuce žádné náklady, neboť povinný splní dobrovolně ještě před faktickým provedením exekuce, nelze povinnému uložit náhradu odměny soudního exekutora.
 
Odměna advokáta v bagatelních řízení I ÚS 3923/11 Azáklad svých úvah měly vzít předpoklad, že určení výše odměny za zastupování advokátem musí vycházet z faktu, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby, a v dalších řízeních pak jen dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. Zároveň však měly zvážit, že úspěšnému žalobci, zastoupenému advokátem, jenž podal návrh splňující kritéria dle bodu 27 shora, vznikají náklady vždy, a to i přesto, že by podané návrhy bylo lze kvalifikovat jen jako administrativní úkony a nikoli úkony právní služby. Obecné soudy mohly uzavřít, že se jim, a to s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů, jako spravedlivé jevilo, a to jak ve vztahu k předmětu řízení, jeho účastníkům, a okolnostem zmíněným v bodě 27, ale též s ohledem na plynulost řízení před soudy prvního stupně, určit výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Takové úvaze by z pohledu požadavků vyvěrajících z práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc nebylo co vytknout. Sluší se podotknout, že obecné soudy jsou k podobným úvahám oprávněny už z toho důvodu, že způsob výpočtu a určení výše odměny za zastupování advokátem je stanovena právním předpisem podzákonné právní síly, přičemž "[s]oudce je při rozhodování vázán zákonem ... a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (viz čl. 95 odst. 1 Ústavy). Soudy však vyšly stěžovatelce vstříc, nad rámec řečeného, a proto Ústavní soud neshledává nic, co by založilo důvod ke zrušení napadených rozhodnutí. 
 
Slučování exekucí nařízených před rokem 2013 II ÚS 2780/10 Jak soudy, tak i exekutoři postupovat tak, aby tento zásah do vlastnického práva povinného svým postupem minimalizovaly. V dané věci by pro soudního exekutora určitě nepředstavovalo vážný problém spojení výše uvedených věcí, a to ani z hlediska věcného (pohledávky na základě stejného titulu), osobního (pohledávky jednoho oprávněného subjektu za jedním dlužníkem), ani časového (výzvy ke splnění povinnosti byly vydány v jeden den). Za situace, kdy se justiční informační systémy neustále zdokonalují, je vždy nutné zvažovat, zda skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků, které k příslušnému soudu nebo soudnímu exekutorovi napadnou, z důvodů procesní ekonomie nespojit. Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby věci, které spolu po všech stránkách souvisejí, spojil, je takový postup z důvodu hospodárnosti řízení (§ 112 o. s. ř.) i z důvodu výše zmiňované minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýš žádoucí.
 
Promlčení úroků v exekučním řízení 31 Cdo 2160/2012 Uplyne-li od právní moci rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, jímž úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, byly přiznány, doba tří let, promlčí se v tomto případě celý nárok na úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, která se jako nárok promlčují a jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí.
 
Poplatky za odtažení vozidla 21 Cdo 4546/2009 K odtažení vozidla (vraku) žalované došlo v režimu ustanovení § 19 odst. 6 zákona o komunikacích, neboť žalovaná přesto, že příslušná komunikace byla týden předem označena dočasně dopravní značkou zakazující stání silničních vozidel dne 11. 4. 2005, vozidlo do dne 11. 4. 2005 z uvedené komunikace neodstranila. Protože však značka zakazující stání silničních vozidel zakazovala stání pouze dne 11. 4. 2005, nebylo žádného důvodu k tomu, aby žalobkyně také po dni 11. 4. 2005, tedy počínaje dnem 12. 4. 2005 vozidlo žalované držela odstraněné z komunikace, kde vozidlo (vrak) původně stálo. Činila-li tak, nejenže zasahovala do vlastnických práv žalované, ale zbytečně vytvářela náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti. Tyto náklady však vznikaly svévolným jednáním žalobkyně a nemohou být přičítány k tíži žalované. Žalobkyni tak vznikla pohledávka toliko za odtah vozidla (1.300,- Kč) a první den uskladnění (parkování) vozidla (150,- Kč), případně, kdyby žalobkyně po provedení komplexní jarní údržby komunikace dne 11. 4. 2005 vozidlo vrátila na původní místo (kde stálo před jeho odtažením), mohla vzniknout také pohledávka za odtah vozidla zpět na původní místo (1.300,- Kč); učinila-li by žalobkyně posledně uvedený úkon současně (v souvislosti) s odstraněním dopravní značky zakazující stání silničních vozidel, nehrozilo by ani to, že na původním místě (z něhož bylo vozidlo odtaženo) bude stát jiné vozidlo. 
 
Výjimka TV poplatky a námitka bagatelních řízení II ÚS 1588/2012 Případ, byť objektivně nijak složitý, si při poskytování právní pomoci individuální přístup vyžádal, o pouhé administrativní úkony ze strany advokáta žalující strany nešlo. Správný není ani odkaz na nález sp. zn. I. ÚS 195/2011. Ten stojí na závěru, že je-li úspěšným účastníkem řízení subjekt hospodařící s majetkem státu zastoupený advokátem, je obecný soud při rozhodování o nákladech řízení povinen zohlednit, zda je takový subjekt dostatečně vybaven odbornými pracovníky, kteří mohou hájit jeho zájmy před soudem a zda tento subjekt vyvinul adekvátní aktivitu k předejití soudního sporu; pokud tak nepostupuje a odsoudí neúspěšného účastníka k úhradě odměny za zastupování advokátem, poruší právo na spravedlivý proces. Česká televize sice je veřejnoprávní instituce, které zákon ukládá plnění specifických úkolů, nicméně nejde o subjekt hospodařící s majetkem státu, nýbrž majetkem svým (viz zejm. § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění). Na státu a státním rozpočtu je Česká televize nezávislá, je financována prostřednictvím televizních poplatků vybíraných na základě zákona (č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) a příjmy z vlastní podnikatelské činnosti. Je tedy také jejím ekonomickým kalkulem, uvážením a rizikem, zda bude k vymáhání svých pohledávek angažovat externí odborníky či k této činnosti využije vlastní pracovníky.
 
Zrušení bankovního účtu v exekuci bankou 20 Cdo 485/2005 S názorem soudů obou stupňů, že doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu brání peněžnímu ústavu v průběhu šestiměsíčního sledovacího období vypovědět smlouvu o běžném účtu a následně účet (na němž nejsou žádné peněžní prostředky) zrušit, se nelze ztotožnit, neboť takový zákaz z žádného právního předpisu nevyplývá. Nařízení výkonu rozhodnutí neomezuje banku v právu zrušit účet, jsou-li pro to dány důvody uvedené ve smlouvě o běžném účtu nebo – není-li zrušení účtu ve smlouvě upraveno – i bez uvedení důvodu. Ani výkon rozhodnutí nemůže omezit banku v právu zrušit účet s debetním zůstatkem a předejít tak dalšímu zvyšování dlužné částky (o poplatky spojené s vedením účtu, úroky z debetního zůstatku, úroky z prodlení apod.). Práva třetích osob – zde věřitelů povinného – nemohou mít vliv na výkon práv banky vyplývajících ze smlouvy o běžném účtu a ze zákona; postavení banky vůči majiteli účtu, jenž neplní své závazky vůči věřitelům, nemůže být horší, než v případě, že by majitel účtu své závazky vůči třetím osobám plnil.
 
Zrušení přechodního ustanovení, které zpětně umožňovalo postih výlučného majetku manžela povinného v exekuci
 
Pl. ÚS 1/14
 
Retroaktivní změna ohledně použitelných způsobů exekuce a rozsahu exekučně postižitelného majetku manžela povinného tak ve svém důsledku může vést k vyloučení zákonné výluky ze společného jmění manželů dle ust. § 143 odst. 1 písm. a)  zák. č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, což potenciálně zakládá zásah do ústavně zaručeného základního práva manžela povinného vlastnit a pokojně užívat majetek dle článku 11 Listiny, resp. článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jak Ústavní soud v jiné souvislosti vyslovil v nálezu ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 362/10. O pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) právní normy jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu.