Exekuce a výkon rozhodnutí
| Téma | sp. zn. | Právní věta, podstata |
| Postižení pračky v exekuci | rozsudek KS ÚNL 10 Co 932/2004 | Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 26.2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2133/2001 vyložil právní názor, od nějž se odvolací soud nemá důvod odchylovat, totiž že skutečnost, že věci - se zřetelem k současné ekonomické úrovni - tvoří obvyklé vybavení domácnosti, ještě neznamená, že jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Půjde-li o věc pro povinného a jeho rodinu nezbytnou, pak nepodléhá výkonu rozhodnutí bez ohledu na to, zda ji lze zařadit mezi obvyklé vybavení domácnosti, či nikoliv. Naopak zase platí, že půjde-li o věc, která není pro uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny nezbytná, může být postižena výkonem rozhodnutí, i když tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze po povinné požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešla. |
| Je nepochybné, že již po delší dobu automatická pračka představuje obvyklé vybavení domácností, což je jednak důsledkem relativně zvýšené životní úrovně ve společnosti a jednak cenovou dostupností pořízení tohoto typu pračky v porovnání s průměrným měsíčním příjmem (mzdou) v České republice. Skutečnost, že automatická pračka představuje obvyklé vybavení domácnosti však ještě - jak již shora bylo rozvedeno - sama o sobě nemůže vést k závěru o vyloučení takové věci z výkonu rozhodnutí ve smyslu § 322 odst. 1, 2 písm. a) OSŘ. K aplikaci cit. ust. lze přistoupit jen v tom případě, pakliže kromě splnění podmínky, že jde o věc představující obvyklé vybavení domácnosti, lze pozitivně odpovědět na otázku, zda takovou věc povinný (objektivně) nezbytně potřebuje k uspokojování potřeb svých či své rodiny. | ||
| Započtení splátky na jistinu | 33 Cdo 1598/2009 | Z toho, že splnění dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku nebo z jiného občanskoprávního vztahu, vyplývá, že rozhodující je prohlášení (určení) dlužníka při plnění, zda chce splnit jistinu nebo její příslušenství, popř. v jakém poměru, nestačí-li plnění na úhradu celého dluhu (jistiny a příslušenství). Jestliže plnění nestačí na vyrovnání celého dluhu (jistiny a příslušenství) a dlužník při plnění neurčí, zda chce vyrovnat jistinu nebo příslušenství, popř. v jakém poměru, ačkoliv tuto možnost měl, je – s přihlédnutím k principu jednoty soukromého práva – namístě použít zásadu, podle níž je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu ke dni plnění |
| Úhrada dluhu před nařízením exekuce | II ÚS 808/10 | Nevzniknou-li soudnímu exekutorovi v souvislosti s prováděním exekuce žádné náklady, neboť povinný splní dobrovolně ještě před faktickým provedením exekuce, nelze povinnému uložit náhradu odměny soudního exekutora. |
| Odměna advokáta v bagatelních řízení | I ÚS 3923/11 | Za základ svých úvah měly vzít předpoklad, že určení výše odměny za zastupování advokátem musí vycházet z faktu, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby, a v dalších řízeních pak jen dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. Zároveň však měly zvážit, že úspěšnému žalobci, zastoupenému advokátem, jenž podal návrh splňující kritéria dle bodu 27 shora, vznikají náklady vždy, a to i přesto, že by podané návrhy bylo lze kvalifikovat jen jako administrativní úkony a nikoli úkony právní služby. Obecné soudy mohly uzavřít, že se jim, a to s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů, jako spravedlivé jevilo, a to jak ve vztahu k předmětu řízení, jeho účastníkům, a okolnostem zmíněným v bodě 27, ale též s ohledem na plynulost řízení před soudy prvního stupně, určit výši odměny za zastupování advokátem jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Takové úvaze by z pohledu požadavků vyvěrajících z práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc nebylo co vytknout. Sluší se podotknout, že obecné soudy jsou k podobným úvahám oprávněny už z toho důvodu, že způsob výpočtu a určení výše odměny za zastupování advokátem je stanovena právním předpisem podzákonné právní síly, přičemž "[s]oudce je při rozhodování vázán zákonem ... a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (viz čl. 95 odst. 1 Ústavy). Soudy však vyšly stěžovatelce vstříc, nad rámec řečeného, a proto Ústavní soud neshledává nic, co by založilo důvod ke zrušení napadených rozhodnutí. |
| Slučování exekucí nařízených před rokem 2013 | II ÚS 2780/10 | Jak soudy, tak i exekutoři postupovat tak, aby tento zásah do vlastnického práva povinného svým postupem minimalizovaly. V dané věci by pro soudního exekutora určitě nepředstavovalo vážný problém spojení výše uvedených věcí, a to ani z hlediska věcného (pohledávky na základě stejného titulu), osobního (pohledávky jednoho oprávněného subjektu za jedním dlužníkem), ani časového (výzvy ke splnění povinnosti byly vydány v jeden den). Za situace, kdy se justiční informační systémy neustále zdokonalují, je vždy nutné zvažovat, zda skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků, které k příslušnému soudu nebo soudnímu exekutorovi napadnou, z důvodů procesní ekonomie nespojit. Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby věci, které spolu po všech stránkách souvisejí, spojil, je takový postup z důvodu hospodárnosti řízení (§ 112 o. s. ř.) i z důvodu výše zmiňované minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýš žádoucí. |
| Promlčení úroků v exekučním řízení | 31 Cdo 2160/2012 | Uplyne-li od právní moci rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, jímž úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, byly přiznány, doba tří let, promlčí se v tomto případě celý nárok na úroky, úroky z prodlení nebo jiná opětující se plnění, která se jako nárok promlčují a jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí. |
| Poplatky za odtažení vozidla | 21 Cdo 4546/2009 | K odtažení vozidla (vraku) žalované došlo v režimu ustanovení § 19 odst. 6 zákona o komunikacích, neboť žalovaná přesto, že příslušná komunikace byla týden předem označena dočasně dopravní značkou zakazující stání silničních vozidel dne 11. 4. 2005, vozidlo do dne 11. 4. 2005 z uvedené komunikace neodstranila. Protože však značka zakazující stání silničních vozidel zakazovala stání pouze dne 11. 4. 2005, nebylo žádného důvodu k tomu, aby žalobkyně také po dni 11. 4. 2005, tedy počínaje dnem 12. 4. 2005 vozidlo žalované držela odstraněné z komunikace, kde vozidlo (vrak) původně stálo. Činila-li tak, nejenže zasahovala do vlastnických práv žalované, ale zbytečně vytvářela náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti. Tyto náklady však vznikaly svévolným jednáním žalobkyně a nemohou být přičítány k tíži žalované. Žalobkyni tak vznikla pohledávka toliko za odtah vozidla (1.300,- Kč) a první den uskladnění (parkování) vozidla (150,- Kč), případně, kdyby žalobkyně po provedení komplexní jarní údržby komunikace dne 11. 4. 2005 vozidlo vrátila na původní místo (kde stálo před jeho odtažením), mohla vzniknout také pohledávka za odtah vozidla zpět na původní místo (1.300,- Kč); učinila-li by žalobkyně posledně uvedený úkon současně (v souvislosti) s odstraněním dopravní značky zakazující stání silničních vozidel, nehrozilo by ani to, že na původním místě (z něhož bylo vozidlo odtaženo) bude stát jiné vozidlo. |
| Výjimka TV poplatky a námitka bagatelních řízení | II ÚS 1588/2012 | Případ, byť objektivně nijak složitý, si při poskytování právní pomoci individuální přístup vyžádal, o pouhé administrativní úkony ze strany advokáta žalující strany nešlo. Správný není ani odkaz na nález sp. zn. I. ÚS 195/2011. Ten stojí na závěru, že je-li úspěšným účastníkem řízení subjekt hospodařící s majetkem státu zastoupený advokátem, je obecný soud při rozhodování o nákladech řízení povinen zohlednit, zda je takový subjekt dostatečně vybaven odbornými pracovníky, kteří mohou hájit jeho zájmy před soudem a zda tento subjekt vyvinul adekvátní aktivitu k předejití soudního sporu; pokud tak nepostupuje a odsoudí neúspěšného účastníka k úhradě odměny za zastupování advokátem, poruší právo na spravedlivý proces. Česká televize sice je veřejnoprávní instituce, které zákon ukládá plnění specifických úkolů, nicméně nejde o subjekt hospodařící s majetkem státu, nýbrž majetkem svým (viz zejm. § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění). Na státu a státním rozpočtu je Česká televize nezávislá, je financována prostřednictvím televizních poplatků vybíraných na základě zákona (č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) a příjmy z vlastní podnikatelské činnosti. Je tedy také jejím ekonomickým kalkulem, uvážením a rizikem, zda bude k vymáhání svých pohledávek angažovat externí odborníky či k této činnosti využije vlastní pracovníky. |
| Zrušení bankovního účtu v exekuci bankou | 20 Cdo 485/2005 | S názorem soudů obou stupňů, že doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu brání peněžnímu ústavu v průběhu šestiměsíčního sledovacího období vypovědět smlouvu o běžném účtu a následně účet (na němž nejsou žádné peněžní prostředky) zrušit, se nelze ztotožnit, neboť takový zákaz z žádného právního předpisu nevyplývá. Nařízení výkonu rozhodnutí neomezuje banku v právu zrušit účet, jsou-li pro to dány důvody uvedené ve smlouvě o běžném účtu nebo – není-li zrušení účtu ve smlouvě upraveno – i bez uvedení důvodu. Ani výkon rozhodnutí nemůže omezit banku v právu zrušit účet s debetním zůstatkem a předejít tak dalšímu zvyšování dlužné částky (o poplatky spojené s vedením účtu, úroky z debetního zůstatku, úroky z prodlení apod.). Práva třetích osob – zde věřitelů povinného – nemohou mít vliv na výkon práv banky vyplývajících ze smlouvy o běžném účtu a ze zákona; postavení banky vůči majiteli účtu, jenž neplní své závazky vůči věřitelům, nemůže být horší, než v případě, že by majitel účtu své závazky vůči třetím osobám plnil. |
| Částečné zastavení exekuce při postižení nezabavitelné částky na bankovním účtu | 2 Afs 80/2011 |
Přiměřené užití ustanovení § 278 a § 279 o. s. ř. znamenalo v rozhodné době jen to, že pouze částky na účtu do výše jednotlivých splátek důchodu, zasílané Českou správou sociálního zabezpečení, bylo třeba analogicky podrobit režimu uvedené úpravy srážek ze mzdy, což mohlo podle okolností znamenat i to, že celý zbytek důchodu mohl být z exekuce vyloučen. Jiné částky na účtu ovšem mohly být postiženy daňovou exekucí bez omezení, respektive s omezením jen dle ustanovení § 304a, § 310, § 317 až 319 o. s. ř. Nic přitom nebrání správci daně použít k vymožení daňového nedoplatku více způsobů exekuce zároveň, respektive zvolit takový, jaký uzná za vhodný |
| Žaloba na dluh, kde dlužník zemřel a dosud není znám dědic (promlčecí lhůta se během dědického řízení nepřerušuje a hrozí promlčení dluhu během dědického řízení) | 32 Odo 169/2006 | V dané věci odvolací soud i soud prvního stupně pochybil při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že na straně žalované nebyl znám okruh dědiců z probíhajícího dědického řízení, bylo třeba aplikovat § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož je důvod pro přerušení řízení, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. V daném případě tedy měl soud připojit dědický spis a pokud nebylo o dědictví rozhodnuto, mělo být řízení po vyžádání dědického spisu ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno, neboť takto se postupuje i v takovém případě, když v době zahájení řízení není znám okruh dědiců. Pokud tak soud neučinil, odňal účastníku možnost domáhat se svého návrhu. Oba soudy tedy pochybily, pokud žaloba byla usnesením soudu prvního stupně odmítnuta a odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. |
| Doručování formou vyvěšení | 21 Cdo 1094/2014 | Pokud tedy adresát při doručování písemností do vlastních rukou není na adrese (pro doručování) zastižen, doručující orgán na této adrese zanechá písemnou výzvu (podle ustanovení § 49 odst. 2 o. s. ř.) k vyzvednutí písemnosti. Výzva se zpravidla zanechává v domovní nebo jiné adresátem užívané schránce. Pokud schránku adresát nemá, je možné výzvu zanechat na jiném vhodném místě – například na dveřích bytové jednotky, domu apod. Uvedeným způsobem doručující orgán postupuje, i kdyby věděl, že se adresát odstěhoval nebo že je v místě doručování neznámý. Vrácení písemností odesílajícímu soudu bez zanechání výzvy (s výjimkou případu, o který se však v této věci nejedná, kdy výzvu v místě doručování nelze zanechat) je nepřípustné a nezakládá řádné a účinné doručení doručované písemnosti (zde exekučního titulu). |
| excindační žaloba | Rozhodnutí NS ČR 21 sp.zn. Cdo 1037/2012 | úspěch žaloby o vyloučení věci z exekuce podle ustanovení § 267 odst. 1 OSŘ není podmíněn předchozím včasným návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu postupem podle ust. § 68 EŘ |
| pravomoci exekutora při soupisu movitých věcí | Rozhodnutí kárného senátu NSS sp.zn. 14 Kse 6/2011 | Před přistoupením k vlastnímu soupisu v bytě třetí osoby je však zapotřebí ověřit, že se povinný v bytě skutečně zdržuje, užívá ho, a proto v něm má umístěny své věci. Pokud se prostřednictvím věcí, listin umístěných v bytě nepodaří prokázat a s jistotou usoudit, že povinný byt skutečně užívá, nejde o byt povinného a nelze sepsat žádné věci, ledaže by snad došlo k dobrovolnému vydání věcí povinného tím, o jehož byt jde. |
| Zrušení darovací smlouvy | KS Ústí nad Labem Sp. zn. KSLB 54 INS 19739/2014-A-7 | |
| Nezabavitelná částka u odstupného | Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 853/2016 | Základní částka, která nesmí být při provádění výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinnému sražena z měsíční mzdy (§ 278 o. s. ř.), se od odstupného poskytnutého zaměstnanci při skončení pracovního poměru odečte tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje. |
| Výplata nezabavitelné části starobního důchodu na účet a její postižení | IV.ÚS 121/16 |
Rozhodnutí obecných soudů založené na názoru, dle něhož prostředky vyplacené na bankovní účet povinného plátcem starobního důchodu jako nezabavitelná část důchodu ztrácí svou povahu tím, že se staly tzv. vkladovou pohledávkou, a že jejich exekučním postihem nedochází k postihu nezabavitelné části důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu, trpí přepjatým formalismem, nezohledňujícím smysl právní úpravy nezabavitelné částky důchodu, a ve svém důsledku vede k porušení základního práva na ochranu vlastnictví, zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. |
| Nezabavitelná částka u výplaty odkupného ze životního pojištění | FA/ZP/566/2015 | Dvojnásobná částka životního minima jako nezabavitelná částka se u přikázání pohledávky na výplatu odkupného ze zrušeného životního pojištění neuplatní, protože pojišťovna není "peněžním ústavem" dle příslušného zákona. |
| Odpovědnost peněžního ústavu za chybně provedené stržení peněz z účtu povinného při výkonu exekuce přikázáním pohledávky | 20 Cdo 3524/2015 II.ÚS 2763/16 | Z ustanovení § 304b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012 nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle ustanovení § 307 odst. 1 o. s. ř. Naopak, z textu zákona jednoznačně vyplývá, že zákaz dispozice s peněžními prostředky na účtu povinného od okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se vůbec nevztahuje na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima. |
| Povinnost uhradit soudní poplatek "nemajetného" vlastníka nemovitosti | sp.zn. 4 As 263/2017, ze dne 8.3.2018 | Vlastnictví nemovitostí zásadně svědčí o schopnosti žadatele uhradit soudní poplatek, pouze pokud nemovitosti vlastní za účelem obchodování či pronájmu. Pokud žadatel nemovitost sám využívá, byť jen pro účely rekreace, nelze po něm spravedlivě požadovat její zpeněžení. |
| Právo na vydání bezdůvodného obohacení a důkazní břemeno | 28 Cdo 5089/2017 | V případě výluky z bezdůvodného obohacení upravené v § 2997 odst. 1 větě druhé o. z. musí jít o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, tedy musí dojít k přesunu majetkových hodnot mezi těmito subjekty ve prospěch obohaceného (srov. „obohatil jiného“), přičemž předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Není-li v řízení prokázáno, že si plnitel byl v okamžiku, kdy poskytl plnění, vědom toho, že nemá povinnost plnit, nelze výluku aplikovat. |
| Právo na vydání bezdůvodného obohacení a důkazní břemeno | 28 Cdo 5089/2017 | I po přijetí zákona č. 89/2012 Sb. je možno vycházet ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věcech bezdůvodného obohacení, která dovodila, že účastník, jenž v rámci své procesní obrany tvrdí, že mu pro přijetí sporných majetkových hodnot svědčil právní důvod, musí daný titul náležitě specifikovat. Nepostačí pouhé tvrzení, že předmětný přesun majetku činil důvodným blíže neupřesněný právní vztah. Je nutné vymezit a prokázat, o jaký poměr se jednalo, identifikovat právní skutečnost, jíž byl založen, apod. |
| Spojování exekucí zahájených před 31.12. 2012 | 20 Cdo 3628/2017 | Exekutor je oprávněn v exekucích, jež vede mezi týmž oprávněným a týmž povinným a které byly zahájeny do 31. 12. 2012 a nebyly ukončeny k tomuto datu, vydat příkazy k úhradě nákladů exekuce pro každou z těchto exekucí zvlášť, jestliže povinný sám dříve nepodal důvodný návrh na spojení exekucí podle ustanovení § 112 o. s. ř. |
| Použití nahrávky jako důkaz | II. ÚS 1774/14-1 | Pokud obecné soudy nepřipustí jako důkaz účastníkem řízení (zaměstnancem) navrhovanou audionahrávku rozhovoru mezi jím a členem zahraničního vedení zaměstnavatele, způsobilou zásadně ovlivnit skutková zjištění v projednávané věci, tzn. přispět k objasnění skutečného důvodu výpovědi z pracovního poměru, nedůvodně tak upřednostní právo na ochranu osobnosti této nahrávané osoby před právem zaměstnance jako slabší strany sporu na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. |
| Dědění pokut | 7 As 3/2013-17 | Ani po právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt tato finanční částka neztrácí svou povahu veřejnoprávní sankce represivního charakteru. Taková sankce má osobní charakter a je neoddělitelně spojena s osobou delikventa; zákon mu neumožňuje s touto sankcí jakkoliv nakládat inter vivos či mortis causa. Výkon takové sankce uložené konkrétní fyzické osobě tudíž nemůže v důsledku její smrti přejít na jinou fyzickou osobu - dědice. Nejedná se tedy o pohledávku, která by spadala do pasiv dědictví. |
| Stanovení poloviny trestu u opakovaně ukládaných zákazů téež činnosti | Městský soud v Praze sp. zn. 5 To 454/2015 | Výkonem poloviny trestu zákazu činnosti se rozumí polovina doby, na kterou byl zákaz odsuzujícím rozhodnutím uložen. Postupně uložené a dosud nevykonané tresty zákazu činnosti (za podmínky, že jde o zákaz téže činnosti) se při stanovení poloviny vykonané části pro potřebu rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu sčítají. |
| Finanční odčinění imateriální újmy | KS v Českých Budějovicích 14 To 136/2015-385 | Pokud má být podle úpravy účinné od 1. 1. 2014 (§ 2959 o. z.) vyjádřen v odčinění imateriální újmy pozůstalých poškozených zásah do jejich citové sféry, mělo by být odčinění výrazně vyšší než paušální částky stanovené podle § 444 odst. 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb. |
| Možnost poškozeného žalovat nesprávné právní posouzení věci | 5 As 139/2014 | Jelikož je navrhovatel v řízení o přestupku, který lze projednat pouze na návrh, k podání žaloby legitimován pouze podle § 65 odst. 2 soudního řádu správního. Nemá v takovém případě poškozený zásadně možnost žalovat pro nesprávné právní posouzení, ale pouze pro zásah do svých procesních práv. |
| Ústavní soud nálezem zrušil přechodné ustanovení článku LII, bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb. RETROAKTIVITA, EXEKUCE | Pl. ÚS 1/14-1 | Pravá retroaktivita napadeného přechodného ustanovení, umožňujícího aplikací ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř. exekučně postihnout dosud nepostižitelný majetek manžela povinného, potenciálně zakládá protiústavní zásah do základního práva manžela povinného na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny. |
| Exekuce nezapalceného jízdného dítětem (12 let) | I. ÚS 1775/14-2 | Obecné soudy jsou povinny posoudit, zda je u nezletilého dítěte dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob. I pokud dospějí k závěru o jeho způsobilosti, musí se zabývat tím, zda takové dítě zavinilo porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné a zda si mohlo být vědomo důsledků spojených s jeho nezaplacením. Obecné soudy musí při svém rozhodování chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt. Jiný postup představuje porušení základních práv nezletilého dítěte na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny) a na zvláštní ochranu dětí a mladistvých (čl. 32 odst. 1 věta druhá Listiny). |
| Ochrana dvojnásobku životního minima na účtu povinného | 20 Cdo 3524/2015 + IIÚS 2763/16-1 | Z ustanovení § 304b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012 nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle ustanovení § 307 odst. 1 o. s. ř. Naopak, z textu zákona jednoznačně vyplývá, že zákaz dispozice s peněžními prostředky na účtu povinného od okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se vůbec nevztahuje na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima. |
