Odpovědnost za případnou škodu na družstevním bytě

Dotaz ze dne 9. 5. 2017 18:41.

Otázka

Dobrý den, mám trochu neobvyklý dotaz a možná přehnaný, ale přesto se raději ptám. Pokud v družstevním bytě bydlí člověk, člen družstva, který je psychicky labilní a nevypočitatelný( ale neléčí se ) a spolu s ním je v tomto bytě jako člen domácnosti hlášena i jeho dcera, která tu má i trvalé bydliště, ale většinu času žije jinde, chodí tam pouze na návštěvy a občas přespí, jen je tam prostě stále hlášena jako člen domácnosti, nikoliv družstevník, zajímá mě, pokud by tento psychicky labilní člověk, otec této členky domácnosti nedej bože v budoucnu např. způsobil výbuch plynu v bytě, ať neopatrností nebo i naschvál ( např. sebevražda ), zda by nesla odpovědnost za škody na tomto bytě, ale i na bytech okolních a třeba i na části domu, členka domácnosti, která s tím vlastně nemá vůbec nic společného, je tam jenom hlášena jako člen domácnosti s trvalým pobytem. Prostě jestli by družstvo mohlo požadovat po ní úhradu veškerých škod takto způsobených vinou člena družstva a ne její. Má strach, protože do hlavy psychicky narušenému člověku nevidí, ale bojí se, aby pak nenesla jako člen domácnosti vůči družstvu povinnost škody uhradit. Nezlobte se za takovýhle dotaz, ale raději se ptám, jelikož mám, i když možná přehnané a zbytečně zveličené, obavy. Budu velice ráda, pokud budu znát odpověď. Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

obecně za škodu odpovídá ten, kdo ji způsobil (škůdce). Pokud byste tedy Vy sama nezanedbala nebo neporušila nějakou svou zákonnou povinnost, neměla byste být za škodu zodpovědná.

Občanský zákoník nicméně stanovuje povinnost zabránit hrozící újmě:

- Každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě (vlastní opatrnost).

- Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

Jde o tzv. zakročovací povinnost. Nebezpečnou situací se přitom nemyslí pouze riziko v podobě potenciální hrozby vzniku škody nebo újmy, ale již reálná hrozba vzniku škodné události. Kontrolou nad nebezpečnou situací je pak faktická moc ovládnout zdroj nebezpečí a zamezit vzniku škod.

Obecně tedy není vyžadováno, aby zakročující osoba vystavovala sebe nebo jiné osoby nebezpečí, ale aby v rámci obecné bedlivosti a jednání v souladu s dobrými mravy přijala taková rozhodnutí, která povedou k zamezení vzniku nebo eliminaci nebezpečí. Poměřován přitom bude vždy náklad, ať již osobní nebo finanční, oproti zachráněné hodnotě.

Co se týká případné duševní poruchy, tj. škody způsobené tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání, tak zákon stanoví, že společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Touto osobou je v případě duševně nemocného obvykle opatrovník nebo např. pečovatel v zařízení zdravotní péče.

Nicméně i tak lze doporučit učinit všechny možné preventivní kroky - zkusit promluvit s praktickým lékařem této osoby a s touto osobou (např. zda nezahájit léčení), event. zvážit výměnu např. plynového hořáku za elektrický.

Pokud je tato osoba stižena takovou duševní poruchou tak, že je nezpůsobilá předvídat a ovládat následky své činnosti, je možné navrhnout omezení jeho svéprávnosti. Soud pak sám zjišťuje, jestli je takové opatření vhodné a ustanovuje opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena pouze fyzická osoba, která s výkonem opatrovnictví souhlasí.

S pozdravem

Eva Samešová, Občanská poradna Společnou cestou

Souhlasím se vším