Témata poradny
- Bydlení
- Finanční a rozpočtová problematika
- Insolvenční řízení a oddlužení
- Majetkoprávní vztahy a náhrada škody
- Občanské soudní řízení, vč. exekucí
- Ochrana spotřebitele
- Pojištění důchodové, nemocenské, zdravotní
- Pracovněprávní vztahy
- Právní systém EU
- Rodinné a partnerské vztahy
- Sociální dávky (dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče)
- Sociální pomoc (služby sociální pomoci)
- Trestní právo apod.
- Veřejná správa
- Zadlužení
2 měsíční výpovědní doba
Otázka
Dobrý den, ocitám se v situaci, kdy možná přijdu o zaměstnání z důvodu nadbytečnosti. V případě výpovědi za strany zaměstnavatele mám samozřejmě ze zákona nárok na 2 měsíční výpovědní dobu (lhůtu? nevím, který termín se tady používá)a odstupné min. ve výši 3 měsíčních platů. Pokud mi zaměstnavatel nedá zmíněné 2 měsíce, je povinen mi je proplatit ve výši průměrného platu za oba měsíce? Děkuji za odpověď.
Odpověď
Dobrý den,
nejsem si zcela jist, co myslíte pod tím, že Vám zaměstnavatel "nedá 2 měsíce". Takováto výpovědní doba plyne ze zákona, takže zaměstnavatel nemá na výběr, zda ji dát či nedat. Samozřejmě se může stát, že pro Vás nebude mít práci ani na tyto dva měsíce. V takovém případě Vás bude muset nechat doma s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku (snížení na 60 % lze pouze se souhlasem odborů a u zaměstnavatelů, u kterých odbory nepůsobí, se souhlasem úřadu práce).
V případě nadbytečnosti se zaměstnavatel může vyhnout dvouměsíční výpovědní době pouze v tom případě, kdy mu podepíšete skončení pracovního poměru dohodou. V takovémto případě je totiž zcela na domluvě, k jakému datu pracovní poměr skončí a jaké dostane zaměstnanec odstupné. Nic tedy nebrání v podepsání dohody, dle které např. skončí pracovní poměr ke konci září a zaměstnanec dostane jako odstupné pětinásobek svého průměrného výdělku.
Samozřejmě se může stát, že zaměstnavatel dá zaměstnanci výpověď pro nadbytečnost (za kterou by měl zaměstnanec dostat trojnásobek svého průměrného výdělku) a pošle ho domů, jelikož pro něj nebude mít během výpovědní doby práci (za což by měla být zaměstnanci vyplácena náhrada mzdy), ale ve výsledku zaměstnanci žádné peníze nepošle. V takovém případě je na místě uvážit, zda-li by nebylo na místě zaměstnavatele na zaplacení odstupného žalovat u soudu, či ho alespoň nenahlásit na Inspektorátu práce (ten ho sice nemůže odsoudit k zaplacení dluhu, ale může mu alespoň uložit pokutu).
Jestliže je zaměstnavatel v insolvenci, lze získat alespoň část mzdových nároků přes úřad práce (tzv. podpora při platební neschopnosti zaměstnavatele) a zbytek uplatnit vůči insolvenčnímu správci (v tomto případě je ovšem otázkou, zda-li bude mít insolvenční spráce z čeho pohledávky zaměstnanců uspokojit). Pakliže by zaměstnavatel krachoval, ale ještě nedošlo k prohlášení insolvence, lze uvážit, zda-li by nebylo pro zaměstnance výhodnější podat pro dlužné mzdové nároky insolvenční návrh.
V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.
S pozdravem,
Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.
