Společnou cestou -

Dobrý den,

dotčenou problematiku by zřejmě bylo vhodnější probrat v rámci osobní návštěvy či alespoň přes telefon, nicméně v kostce se pokusím upozornit na to nejdůležitější.

Oddlužení je variantou řešení úpadku či hrozícího úpadku. Máte-li více věřitelů a dluhy po splatnosti ("ideální" jsou z hlediska dokládání úpadku tři měsíce) či sice před splatností, ale z okolností lze doložit, že nebudete mít jak pohledávky uhradit, lze uvažovat o tom, že by podmínky úpadku či hrozícího úpadku mohly být splněny.

Hovoří-li se o oddlužení, je zpravidla hovořeno o oddlužení formou splátkového kalendáře, ale ve skutečnosti existují dvě formy - splátkový kalendář na maximálně pět let, či zpeněžení majetku. Jsou to věřitelé, kteří si vybírají, jakou formou chtějí své pohledávky řešit, takže pokud je Váš byt "právně volný" a má relevantní hodnotu, je třeba počítat s tím, že raději než čekat na splátky, budou preferovat prodej dotčené nemovitosti (nemluvě o situacích, kdy je prodej nemovitosti zjevně výnosnější - žádný věřitel nebude hlasovat pro splátkový kalendář, který by získal za pět let např. 35 % své pohledávky, pokud by při prodeji nemovitosti bylo zřejmě možné uspokojit 100 % - to spíše věřitelé postupují opačně a preferují nižší výtěžek z prodeje věcí, než aby sice dostali v souhrnu vyšší částku, ale dostávali ji postupně v průběhu pěti let).

Do uvozovek jsem umístil zmínku o tom, zda je byt právně volný. Samozřejmě zde mohou být různé okolnosti snižující hodnotu bytu (např. věcné břemeno na dožití), ale v kontextu oddlužení se je třeba u majetku především zastavit u toho, zda-li jde o majetek, který je předmětem zajištění či nikoliv.

V rámci oddlužení se totiž rozlišuje postavení zajištěných a nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů se stručně řečeno předpokládá, že svoji pohledávku mohou uspokojit prodejem předmětu zajištění a tudíž v principu není třeba řešit, jak se "dostanou ke svým penězům", oddlužení směřuje hlavně k nezajištěným věřitelům a jsou to právě oni, jejichž pohledávky musí být možné uspokojit některou z uvedených forem v rozsahu alespoň 30 %.

Zmiňujete-li hypotéku, lze předpokládat, že na zmiňovaném bytě je zástavní právo ve prospěch hypotéční banky. To znamená, že dotčená banka má postavení zajištěného věřitele (teoreticky by se mohla rozhodnout, že tohoto postavení nevyužije, ale v praxi samozřejmě postupuje tak, aby co nejjednodušeji "dostala své"), takže bude stát stranou ostatních nezajištěných věřitelů a stejně tak "bude stranou" od ostatního majetku dotčený byt. Nezajištění věřitelé se budou moci rozhodnout, zda-li chtějí oddlužení splátkovým kalendářem, nebo raději nechají prodat ostatní Váš majetek, ale ohledně prodeje či neprodeje zastaveného bytu záleží na rozhodnutí zajištěného věřitele - může dát pokyn k prodeji bytu, ale stejně tak se může rozhodnout, že se v rámci oddlužení byt prodávat nebude, zajištěná pohledávka se v rámci oddlužení nebude řešit a obojí (pohledávka i zajištění) bude běžet i po skončení oddlužení.

Jinak řečeno - pokud byt není předmětem zajištění, není ho zpravidla možné "zachránit" a nezajištění věřitelé se rozhodnou pro oddlužení prodejem majetku. Pokud byt je předmětem zajištění, lze byt "zachránit" bude-li zajištěný věřitel ochoten počkat s dalším vymáháním své pohledávky (v praxi jde zpravidla o situaci, kdy třetí osoba (samotnému oddlužovanému na to nezbudou prostředky) platí bance sjednanou částku - ať již v plném původním rozsahu, nebo v rozsahu, který banka požaduje za svoji "trpělivost").

Zásadním, ale poměrně častým omylem je to, co vlastně znamená 30 % uspokojení pro nezajištěné věřitele. Jde o limit, který minimálně musí obdržet nezajištění věřitelé, aby bylo možné oddlužení povolit (neřeším spíše teoretickou variantu, kdy by věřitel prohlásil, že mu stačí menší %), rozhodně to však neznamená, že stačí uhradit tuto část dluhů, pokud situace umožňuje vyšší uspokojení věřitelů.

Jinak řečeno:

a) zpeněžení majetku se může povolit, pokud zřejmě bude možné dosáhnout výtěžku na uspokojení alespoň 30 % nezajištěných závazků (samozřejmě po odečtení nákladů atd. - pro zjednodušení zde uvádím jen konečný výnos připadající na nezajištěné dluhy). Pokud se podaří získat 80 % dostanou věřitelé 80 %, pokud se (teoreticky) podaří dosáhnout 120 % dostanou věřitelé 100 % a zbytek se vyplatí povinnému.

b) splátkový kalendář se může povolit, pokud zřejmě bude možné z příjmů dlužníka v příštích pěti letech získat minimálně uspokojení 30 % nezajištěných závazků (opět pro zjednodušení počítám s konečným čistým výnosem, neřeším náklady, pohledávky typu výživného, které se musí uhradit 100 % atd.). Pokud nám vychází za 5 let 29 % nelze oddlužení touto formou povolit - je teoreticky možné, aby věřitel podepsal, že mu stačí méně, nebo lze zvýšit příjem (často se pro tyto účely dokládají darovací smlouvy od rodinných příslušníků), ale nelze prodloužit období splátek nad pět let. Pokud se za dobu pěti let podaří získat prostředky na uspokojení 56 %, budou mít nezajištění věřitelé uspokojených 56 %, pokud se podaří během splácení uhradit 100 % oddlužování se ukončí. Jinak řečeno - výpočet výše splátek je daný právními předpisy (orientační kalkulačku naleznete na http://insolvencni-zakon.justice.cz/kalkukator-splatek.html) a pokud je to možné, má se uhradit 100 %, pokud to možné není, splácí se po dobu pěti let a k splnění podmínek je nutné, aby splátky vyšly alespoň na 30 % nezajištěných pohledávek (neřeším zvláštní výjimky).

V případě potřeby svůj dotaz upřesněte, popřípadě zvažte osobní konzultaci v některé z občanských poraden (www.obcanskeporadny.cz).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.