Vyplacení dědického podílu

Dotaz ze dne 15. 6. 2015 13:33.

Otázka

Dobrý den, moje babička (74 let) ovdověla a ze dne na den se stala dlužnicí dětem svého zesnulého manžela. S manželem si spolu pořídili družstevní byt, který měli v SJM a babička dle notářky musí dětem dědečka vyplatit finanční částku odpovídající 2/6 ceny bytu (právo užívat družstevní byt automaticky přešlo na ni, potomci dědy z prvního manželství mají nárok na finanční hotovost rovnou 2/6 tržní ceny bytu). Babička úspory žádné nemá, bere jen důchod cca 11000 Kč (v tom je i vdovský důchod). Přijde mně neetické, aby byt, v němž s dědečkem společně začali žít (přidělen jim byl ani ne měsíc po svatbě) a žili v něm přes 35 let, teď kvůli vyplacení měla prodat a jít do podnájmu. Za tu cenu, která by jí po vyplacení dědiců zbyla, jiný byt nekoupí a když by šla do podnájmu, tak se jí za 10 let peníze za pronájmy rozkutálejí a ona pak půjde pod most? Z důchodu pronájem neutáhne. A je to vůbec fér, aby žena, která vždy vzorně žila, pracovala, starala se o všechny kolem sebe, měla kvůli smrti muže přijít o bydlení, v němž žila přes 35 let? Zastane se soud nějak důchodkyně? Ona přece nemůže za to, že měl děda 2 děti. Ona ho poznala až 2 roky po rozvodu. Nikde jsem v zákoně nenašla žádnou oporu. My máme hypotéku na bydlení a moc možností pomoci babičce též nemáme.:-( Jsem z toho nešťastná. Nevím, jak pomoci a zda vůbec tento stát nějak pomoci dokáže. Notářka se tváří, že se musíme domluvit. Jenže oni chtějí jen peníze, peníze, peníze......nic je nezajímá. Házejí na babičku jen špínu. Přitom to byla jejich matka, kdo se chtěl rozvézt, k dědečkovi děti nesměli chodit, občas milostivě mohl přijít on k nim domů za dětmi (asi aby byl pod kontrolou, že dětem nebude říkat něco, co si jejich matka nepřeje). Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

předpokládám, že nedošlo k pořízení pro případ smrti, které by se snažilo tuto situaci řešit, takže notářka postupuje při projednání podle zákonné posloupnosti, kdy polovina hodnoty podílu připadá babičce, a druhá polovina hodnoty přešla po třetinách (takže vlastně po šestinách celkové hodnoty) na dědice, což byli v první dědické skupině potomci a manželka.

Babička může a nemusí dohodu dědiců přijmout (mohu-li tedy předpokládat, že ji zatím neuzavřela). Pokud se rozhodne ji nepřijmout, notářka shrne co spadá do dědictví a jaké jsou podíly, ale již nebude řešit, jak si tento stav následně mezi sebou dědici konkrétně vypořádají. To by v praxi znamenalo, že by babičku potomci zesnulého žalovali na vyplacení vypořádacího podílu a v rámci soudního řízení by se bylo možné dovolávat dobrých mravů co do toho, že není v silách paní částku okamžitě vyplatit, hypotéku vzhledem k věku nezíská a požadovat po ní, aby byt prodala a vystěhovala se by vzhledem k okolnostem bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud, pokud se ztotožní s touto argumentací, může rozhodnout o tom, že vypořádací podíl bude vyplácen ve splátkách tak, aby situaci považoval za "mravně" správně vyřešenou. Bohužel, jako vždy když se jedná o dobré mravy, nelze dopředu jednoznačněji odhadnout, jaký názor na situaci bude mít konkrétní soudce (nemluvě o tom, že u dobrých mravů si člověk nikdy není na 100 % jistý, jestli se u soudu neobjeví nějaká nová skutečnost, která "vrhne na situaci nové světlo").

Když výše uvedené otočíme - podle popisu asi nelze zpochybnit nárok dědiců na podíl, ale lze již v dědickém řízení vznést argument, že považuje za rozporné s dobrými mravy, pokud by jí byla stanovena splatnost vypořádání způsobem, který by pro ni byl likvidační a zkusit vznést návrh, že dohodu bude akceptovat, pokud v ní bude sjednán rozumný splátkový kalendář.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.

Souhlasím se vším