Společnou cestou -

Dobrý den,

ohledně první otázky neznám podrobnosti, ale obecně platí, že proti rozhodnutí lze příslušnou formou protestovat pouze v zákonem dané lhůtě. Pokud jste tak např. nesouhlasil s tím, jaká částka náhrady nákladů byla stanovena platebním rozkazem, měl jste proti platebnímu rozkazu podat ve stanovené lhůtě odpor. Pokud jste tak neučinil, nemůžete nyní zpětně tyto částky zpochybňovat a to bez ohledu na to, že by v případě podání odporu došlo k jejich zkrácení (jde o příklad, netvrdím, že by tak tomu ve Vašem případě bylo).

Jsme-li již u obou pohledávek v exekuci, v zásadě již nemůže zpochybňovat, jaké částky byly určeny v rozhodnutích, na jejichž základě byla exekuce nařízena (předpokládám, že jde o rozhodnutí pravomocná, u kterých uplynula lhůta k podání opravných prostředků a Vaše nemoc nebyla takového rázu, že by šlo o řízení vůči nezpůsobilé osobě, které měl být pro řízení určen opatrovník). Aniž by se řízení muselo vrátit do předchozí fáze, je v této fázi možné řešit maximálně případnou nepřiměřenost nákladů exekučního řízení, či možnost sloučení exekučních řízení.

Požadovat náhradu škody za to, komu banka postoupila pohledávku, je nereálné. Nepředpokládám, že byste měl důkazy v tom duchu, že pohledávky postupují s vědomím, že jde o lidi, kteří Vám v případě nesplácení zpřelámou nohy či podpálí střechu nad hlavou (opět ilustrativní příklad dovedený pro názornost do extrému).

Nyní k druhé otázce.

Právní "slovíčkaření" vychází vždy z kontextu. Pokud se podíváme přímo do příslušného ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., tak zde žádné "může" nenajdeme. Jsou-li splněny zákonné podmínky, tak soud dlužníka od povinnosti uhradit zbytek pohledávek osvobodí (od některých typů pohledávek se obecně neosvobozuje). Slovíčko "může" najdeme uvedeno až v následujícím ustanovení § 415 citovaného zákona, které řeší případ, kdy se nepodaří v průběhu oddlužení uhradit ani minimálních 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. I v takovémto případě totiž není osvobození od zbytku pohledávek vyloučeno, nicméně soud zde musí posoudit okolnosti, pro které k úhradě minimálně 30 % nedošlo (zda jde o dlužníkem zaviněné okolnosti či nikoliv) a zda věřitelé obdrželi alespoň tolik, kolik by získali v případě konkursu. Opět tudíž nejde o "libovůli" soudu, ale o rozhodnutí, které soud musí být schopen odůvodnit vzhledem k platné právní úpravě a zjištěným skutečnostem.

V běžném výkladu, není-li podrobně rozebíráno, jak to s osvobozením od zbytku pohledávek je (i můj výše uvedený výklad je stále ještě značně zjednodušený), je proto vhodné uvádět, že soud "může" osvobodit dlužníka od hrazení zbytku pohledávek, aby se tímto vyjádřilo nikoliv to, že soud může rozhodnout jak chce, ale to, že záleží na dalších okolnostech.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.