Společnou cestou -

Dobrý den,

koordinace sociálních dávek mezi členskými státy Evropské unie je řešena na úrovni komunitárního práva (práva EU). Podle čl. 1 písm. i) bod. 1 písm. i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, se "rodinným příslušníkem" pro účely nařízení rozumí osoba stanovená nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo označená za člena domácnosti právními předpisy, podle kterých se poskytují dávky. To může být zdrojem jistých "konfliktů", jelikož vymezení rodiny se může stát od státu lišit (často se s tímto setkáváme např. na úrovně Německo - ČR). Neuvádíte, zda jste či jste byla v minulosti za otce dítěte provdána, nicméně ze spojení "nemá syna v péči" bych si dovolil dovozovat, že zde existuje pravomocné soudní rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilému dítěti, podle kterého bylo dítě svěřeno do Vaší péče a otci bylo vyměřeno výživné. V takovéto situaci budete z pozice českého práva pro účely dávek posuzována samostatně s dítětem (nepřihlíží se k otci), ale nemohu Vám bohužel sdělit, jak se na takovouto situaci dívá rakouské právo (zde může mít význam např. i to, zda jste byli či nebyli manželé), jelikož se zahraničnímu právu nevěnujeme (z tohoto důvodu Vám ani nemůžeme poskytnout informaci o výši dávek v Rakousku).

Pokud pak jde o nárok na rodinné dávky, je třeba posuzovat, kde kdo z rodiny pracuje a bydlí. Právě ohledně bydlení nastává spousta nedorozumění, jelikož nařízení neoperuje s údajem o trvalém pobytu, který sleduje evidence obyvatel a který se občanům ČR zaznamenává do občanských průkazů. Nařízení používá pojem "bydliště" a "pobyt", ale v tom smyslu, že bydlištěm je místo "obvyklého" bydliště a pobyt je místo "dočasného" bydliště. Nařízení tedy rozumí bydlištěm místo tzv. "středu zájmu" dotčené osoby, z hlediska jejích pracovních, rodinných i sociálních poměrů, zatímco pobyt představuje pouze jakési "provizórium", kde dotčená osoba realizuje pouze dílčí část svých zájmů, zatímco hlavní a dlouhodobé zájmy jsou spojené s jiným místem. Pakliže tudíž někdo deset let žije a pracuje v ČR a následně odjede na stáž do Itálie, bude z hlediska nařízení mít bydliště v ČR a pobyt v Itálii, přičemž samozřejmě nelze vyloučit, že si v rámci stáže dotčený občan založí v Itálii rodinu, koupí si zde dům, zapojí se do místního veřejného života, začne si hledat práci, aby mohl po skončení stáže zůstat v Itálii... a z pobytu se stane bydliště bez ohledu na to, kde má občan evidovaný trvalý pobyt. Krajně zjednodušeně můžeme říci, že z hlediska nařízení máme bydliště tam, kde jsme "doma". V praxi ovšem nelze vyloučit situace, kdy může být sporné, ke kterému státu má dotčený občan bližší vztah.

U dávek čerpaných přes uvedené nařízení je tudíž třeba zapomenout na "evidenční trvalý pobyt" a začít myslet ve výše zmíněných pojmech.

Pomineme-li zvláštní pravidla (čl. 12 až 16 dotčeného nařízení), tak obecná pravidla pro určení příslušnosti právní úpravy jsou taková, že:

a) na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu;

b) na úředníka se vztahují právní předpisy členského státu, kterému podléhá správní orgán, který jej zaměstnává;

c) na osobu pobírající dávky v nezaměstnanosti v souladu s článkem 65 podle právních předpisů členského státu bydliště se vztahují právní předpisy tohoto členského státu;

d) na osobu odvedenou nebo znovu povolanou do vojenské nebo civilní služby v některém členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu;

e) na jinou osobu, na kterou se nepoužijí písmena a) až d) se vztahují právní předpisy členského státu bydliště, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení, která jí zaručují dávky podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.

Pokud bychom do rodiny zahrnuli otce dítěte, jde u něj o příslušnost podle písm. a). Ohledně určení Vaší příslušnosti můžeme pouze hádat, jelikož jste neuvedla žádné bližší informace k Vaší situaci. Dovolím si však zde předpokládat, že pracujete, či minimálně máte bydliště (ve výše uvedeném smyslu) v ČR.

V situaci, kdy vychází každému z členů rodiny jiná příslušnost, může dojít k tomu, že např. otec má možnost pobírat dávku z rakouské strany (stát výkonu práce), zatímco matka by měla možnost pobírat dávku z české strany (stát výkonu práce či bydliště). V takové situaci je na místě použít tzv. pravidla přednosti, které pro tyto účely nařízení stanoví:

a) jde-li o dávky poskytované více než jedním členským státem z různých důvodů, platí toto pořadí přednosti:

1. nároky přiznané z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, 2. nároky přiznané z důvodu pobírání důchodu, 3. nároky přiznané z důvodu místa bydliště;

To znamená, že pokud by např. rakouské právo přiznávalo přídavky na děti na základě toho, že otec pracuje v Rakousku, mělo by rakouské právo přednost před českým právem, které přídavky váže na bydliště.

b) jde-li o dávky poskytované více než jedním členským státem ze stejného důvodu, je stanoveno pořadí přednosti na základě těchto pomocných kritérií:

1. v případě nároků přiznaných z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti rozhoduje místo bydliště dětí, za předpokladu, že taková činnost je vykonávána a podpůrně případné nejvyšší dávky poskytované podle kolidujících právních předpisů. Ve druhém případě jsou náklady na dávky rozděleny v souladu s kritérii stanovenými prováděcím nařízením;

2. v případě nároků přiznaných z důvodu pobírání důchodů rozhoduje místo bydliště dětí, je-li dotyčný důchod poskytován podle právních předpisů tohoto státu, a podpůrně případná nejdelší doba pojištění nebo bydlení podle kolidujících právních předpisů;

3. v případě nároků poskytovaných z důvodu bydliště rozhoduje místo bydliště dětí.

Pokud by tedy jak české tak rakouské právo vázalo přídavky na bydliště dětí, mělo by přednost české právo, jelikož dítě bydlí v ČR.

Důležité je rovněž pravidlo, že v případě souběhu nároků se poskytují dávky podle právního řádu, který má dle výše uvedených pravidel přednost, ale kolidující dávky se pozastavují pouze do částky stanovené "primárním" právním řádem a v nezbytných případech se poskytuje vyrovnávací doplatek podle "sekundárního" právního řádu, pakliže by podle něj náležela dávka vyšší. Vyrovnávací doplatek není nezbytné poskytovat, pokud se nárok na dotčenou dávku zakládá výhradně na místě bydliště a dítě bydlí v jiném členském státě, než je stát, který by měl poskytnout vyrovnávací doplatek.

Bohužel Vám bez znalosti právní úpravy systému dávek v Rakousku nejsem schopen posoudit, zda má otec možnost pobírat dávky či dorovnání dávek na dítě či nikoliv. V případě potřeby Vám lze doporučit kontaktovat tzv. EURES poradce: http://ec.europa.eu/eures/main.jsp?catId=3&acro=eures&lang=cs, kteří jsou informování o situaci v příslušném členském státě.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.